Osvobození a stín smrti nad Vysočinou

5. 10. 2014, 0.01 | Boris Klepal

Před sedmdesáti lety a třemi dny byl v Hřištích u Přibyslavi zastřelen generál Vojtěch Luža. V legiích mu přezdívali „Boris Hrozný“, odmítal přijmout Mnichov i kapitulaci, vstoupil do domácího odboje, ale konce druhé světové války se nedožil. Jako jediný český generál během ní zahynul se zbraní v ruce.

Znal jsem jeho jméno od dětství, vyrůstal jsem totiž na ulici pojmenované po něm, kousek od vily Tugendhat. Jako účastník nekomunistického odboje a legionářsko-prvorepublikové garnitury nepatřil Vojtěch Luža (23. 3. 1891 – 2. 10. 1944) mezi oslavované válečné hrdiny po únoru 1948, ale je docela možné, že jeho prudká a nekompromisní povaha by si neříkala o všeobecnou oblibu za žádného režimu. Voják to byl vzdělaný, zřejmě velmi schopný a moderně uvažující – ve svých úvahách o způsobu boje odmítal brát za základ opevněné linie a dával přednost tankům. Narodil se v Uherském Brodě, studoval techniku v Brně, během první světové války byl v Rusku zajat a vstoupil do legií. V Rusku přijal i pravoslavný křest a jméno Boris. Po obsazení Československa v roce 1939 začal spolupracovat s odbojovou skupinou Parsifal➚, poněkud paradoxně stejnojmennou se scénickým rituálem Richarda Wagnera. V roce 1941 přešel do připravené ilegality, organizoval odbojovou činnost v Čechách i na Vysočině. Tam má také pomník➚ 3. úderná rota generála Luži – najdete jej v lese na cestě mezi Tišnovem a Skaličkou. Vojtěch Luža byl zastřelen v hospodě při přestřelce s protektorátními četníky. Ti byli na oplátku asi o tři týdny později popraveni skupinou partyzánů, jejímž členem byl i Lužův syn Radomír.

Dnešní matiné je tedy věnováno Vojtěchu Borisi Lužovi a výročí jeho smrti. Na úvod si poslechneme hudbu Zdeňka Lišky k filmu Otakara Vávry Osvobození Prahy. Po ní následuje smuteční symfonie Asrael Josefa Suka, Bavorský rozhlasový orchestr řídí Rafael Kubelík.

Triumf smrti, Pieter Bruegel starší, 1562

Triumf smrti, Pieter Bruegel starší, 1562

Zanechte komentář