OK Percussion Duo zahrálo v Besedním domě za čtyři a mnohem lépe než ok. Koncert to byl – až na malou dramaturgickou výhradu – vynikající.

Během večera jsem se několikrát neubránil srovnávání se skvělým vystoupením Amadinda Percussion Group v rámci Expozice nové hudby a nutno říci, že přinejmenším po technické stránce jsou oba soubory bez rozpaků srovnatelné. Závěrečný Marimba Spiritual potvrdil rovnocennou úroveň i po výrazové stránce. Oba perkusionisté své nástroje ovládají skvěle, detailně pracují s barvou zvuku bicích, dynamikou i tempy.

Včerejší koncert byl složen z větší části ze skladeb současných autorů, v nichž hrály větší či menší roli mimohudebními impulsy. Výjimkou bylo hned úvodní Capriccio pro vibrafon, marimbu a bicí nástroje Miloslava Ištvana. V zásadě se jednalo o rondo s výrazným janáčkovským ústředním tématem. Následující LET Víta Zouhara nás přivedl do jiného hudebního světa. Minimalistická kompozice reflektuje tři vzájemně se prolínající a ovlivňující prožitky nebo snad přístupy k životu. Vibrafon a marimba v obou skladbách díky jednotné tvorbě tónu delikátně souzněly, ale zároveň byly oba nástroje dobře zvukově odlišitelné. Vrcholem první části koncertu pro mě byla Elegie Karla Husy – krátký, vypjatý a detailně propracovaný oblouk s výrazným vrcholem. O co byla kompozice stručnější, o to byla promyšlenější. Navíc a mimo – zde přichází již zmíněná dramaturgická výhrada – mi připadalo Rhytmic Caprice Leigha H. Stevense, které atmosférou silně vybočovalo z dosavadního pořadu skladeb. Kompozice mi zapadala spíš na jazzrocková alba Franka Zappy z první poloviny 70. let, k čemuž přispívalo i použití rockové (jazzové) bicí soupravy. Jakkoli byla věc výborně a stylově zahrána, v kontextu tohoto koncertu bych si ji odpustil – z hlediska funkce z ní zůstal vlastně jen efektní “aktšlus”.

Vůz sena Pavla Zemka inspirovaný obrazem Hieronyma Bosche střídala melodické bicí s perkusemi. Jedná se vlastně o prostřední část triptychu a možná by nebylo od věci, kdyby místo předcházejícího capriccia zazněla kompozice celá. I tak jsme se ale vrátili zpět k oduševnělé atmosféře prvních tří skladeb a bylo to dobře. Musím jen podotknout, že je pro mě záhadou, proč byl variantou názvu Zemkovy kompozice pojmenován celý koncert. Mírným náladovým, ale tentokrát nijak nerušícím předělem byla hudební hříčka Down By The Old Third Stream Allena Molineuxe, koketující se starou americkou písničkou a třetím proudem. Jednalo se ovšem o koketérii velmi sofistikovanou. Vrátili jsme se také k decentnímu souzvuku vibrafonu a marimby bez dalších nástrojů.

Absolutním vrcholem koncertu bylo provedení kompozice Marimba Spiritual Minoru Mikiho. Skladbu původně určenou pro marimbu a tři perkusionisty zvládli Martin Opršál a Martin Kleibl zahrát ve dvou. Jakkoliv to byl omračující virtuózní kousek, technická exhibice z provedení rozhodně netrčela, oba hráli své zahuštěné party s maximálním soustředěním na celkové vyznění. V okamžicích, kdy se plynule střídali “za chodu” u jedněch perkusí, nebyl znát žádný zvukový rozdíl. Kompozice sama se působivě rozvíjí od dlouhého úvodu sólové marimby, který začnou tříštit vysoké zvuky drobných perkusí, až po hutný souzvuk marimby s mnoha dalšími bicími nástroji. Po náročné a skvěle provedené kompozici hudebníci velmi sympaticky nepřidávali, ačkoliv si o to publikum ovacemi říkalo.

Fůra sena – koncert bicích nástrojů. Miloslav Ištvan: Capriccio pro vibrafon, marimbu a bicí nástroje, Vít Zouhar: LET, Karel Husa: Elegie (premiéra – napsáno pro OK Percussion Duo), Leigh Howard Stevens: Rhytmic Caprice, Pavel Zemek: Vůz sena (Hommage à Hieronymus Bosch), Allen Molineux: Down By The Old Third Stream, Minoru Miki: Marimba Spiritual. OK Percussion Duo (Martin Opršál, Martin Kleibl – bicí nástroje). 31. 5. 2012, Besední dům, Brno.