Nová hudba je ta, která vznikla v posledních deseti letech. Nová hudba využívá nové skladatelské techniky. Nová hudba neopakuje nic z hudby předchozí. V těchto i všech dalších pokusech definovat novou hudbu něco nesedí, chybí, přebývá.

Je to vlastně podobný problém jako snaha definovat hudbu českou: hodně se o ní mluví, českost Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka je obecně pokládaná za nezpochybnitelný fakt stejně jako zvuk České filharmonie. Když ale přijde na to, jak tuto „tradiční hodnotu“ popsat, nikdo to čistě hudebně nesvede. Jistě, vždy jsou po ruce obrozenecko-romantické výklady o okolnostech vzniku díla a vsazenosti autora či interpreta do českého prostředí, z nějž vzešla ona nezaměnitelná zpěvnost a cit pro vroucí melodie. To ale pořád nevysvětluje, čím se liší česká písnička od bavorské, když opomineme jazyk textu.

S novou hudbou je to podobné. Po světě běhají řemeslně zruční skladatelé, kteří mají v malíčku Brahmse, Mahlera, Strausse i Šostakoviče a dokážou napsat zvukově opulentní symfonii, jen to hvízdne. Při poslechu nového díla dokončeného před pár týdny se ale posluchač nemůže zbavit pocitu, že to všechno slyšel už dávno. Nová je hudba k poslednímu hollywoodskému filmu, znělka nové rozhlasové stanice, stejně jako hit skupiny Kabát. Je to ale všechno jako vyměnit starou žvýkačku za čerstvou – vjem se posílí, zážitek zůstává stejný.

Může se stát, že přijdete na novodobou premiéru zapomenuté barokní opery a navzdory perfektnímu provední zjistíte, že znovuobjevený poklad jen omílá dobová schémata a klidně mohl zapomenutý zůstat. Lepší než nová hudba je hudba neopotřebovaná, která zní tak, jako by to bylo poprvé. Jako by se člověk vrátil do hudebního bodu nula, kdy ho uchvátila ukolébavka Halí belí. To se může stát s barokní operou, Novosvětskou symfonií i skladbou mladého autora, který právě vyšel ze školy. Ve všech případech je ale pravděpodobnost, že se tak opravdu stane, přibližně stejně malá.

V centru dnešního matiné je skladba Under the Fig Tree (Pod fíkovníkem) – napsal ji Alvin Curran, který má dnes sedmasedmdesáté narozeniny. Autorem úvodní a závěrečné skladby je Tristan Perich – na začátek si poslechneme Momentary Expanse pro vibrafon a jednobitovou elektroniku (hraje Evan Chapman), na závěr Observations pro dvoje krotály a jednobitovou elektroniku (hrají Eric Shuster a Tim Shuster).