Novinka Ivána Eröda mezi klasiky

10. 10. 2011, 6.37 | Boris Klepal

O slavnostní charakter zahajovacího koncertu festivalu Moravský podzim se postaralo ze všeho nejvíc uvedení klarinetového koncertu Ivána Eröda, který měl světovou premiéru 2. října 2011, a výborný výkon sólistky.

Sharon Kam, foto Maike Helbig

Tonkünstler-Orchester Niederösterreich byl spíš průměrný, i když německy průměrný, což není úplně špatné, ale přece jen se jednalo o hudebně celkem nevzrušivý standard. Zvuk smyčců byl lesklý až skoro pichlavý a málo zpěvný. Nedostatek kantilény byl nepříjemný především v Čajkovského předehře Romeo a Julie, která koncert zahájila. Dirigent Andrés Orozco-Estrada na druhé straně potěšil smyslem pro výstavbu gradací a velmi pěkně zněly žestě. Malé nepřesnosti se objevovaly v nástupech dřev.

Koncert pro klarinet a orchestr napsal Iván Eröd v neoklasicistním duchu s gershwinovskými jazzovými prvky. Ty ho společně s celkově veselou atmosférou posouvaly někam k duchu Pařížské šestky. Sharon Kam zahrála náročný klarinetový part bezvadně, živě a zvukově pestře. Nádhernou zpěvnost ukázala už v dlouhém a capella úvodu první věty, bezchybně intonovala i v obtížných intervalových skocích. Skladba je soustředěná na sólový nástroj, který vlastně nikdy nepřestává hrát, což poněkud upozaďuje orchestrální part, který je ale přitom napsán velmi pestře, rozhodně se nejedná o pouhý doprovod. S celkovou atmosférou skladby souzněl i vhodně zvolený přídavek – Summertime George Gershwina v úpravě pro sólový klarinet.

Symfonie č. 5 Ludwiga van Beethovena je jedním z nejhranějších čísel symfonického repertoáru a je opravdu těžké k ní nalézt originální přístup. Dirigent zvolil v první větě přehnaně zbrklé tempo, v němž orchestr nezvládal dostatečně artikulovat a smyčce začaly znít rozmazaně. Nepříjemné bylo ignorování korun v hlavním tématu („Držte moje koruny strašlivě a dlouho“, řekl by podle Richarda Wagnera takovým dirigentům Beethoven, „nepsal jsem je proto, že bych nevěděl jak dál!“). Celá věta vzbuzovala spíš dojem nervózního spěchu než přebytku energie. Pomalé větě vtiskl dirigent líbezný biedermeierovský charakter, který v beethovenovském kontextu vyloženě rušil a připomínal spíš Franze Schuberta. Nehezky ostře zněly v prvních dvou větách lesní rohy. Uměřený výraz, tempo i gradaci se podařilo nalézt až pro závěrečné tři věty, rychlé tempo kódy bylo tentokrát provedeno dobře, působilo zcela suverénně a na místě.

Hodnocení dramaturgické stránky festivalu si ponechávám do samostatného závěrečného článku, teď snad jen tolik, že se jednalo o koncert vlastně zcela běžný. Předehra a instrumentální koncert v první polovině, symfonie ve druhé. Nebýt státní hymny, jíž festival tradičně začíná, publiku by slavnostní ráz večera zcela unikl, zvláště když propagace s uvedením horké novinky v české premiéře nijak výrazně nepracovala.

Petr Iljič Čajkovskij: Romeo a Julie, předehra, Iván Eröd: Koncert pro klarinet a orchestr, op. 88, Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll, op. 67 „Osudová“. Hudební nastudování: Andrés Orozco-Estrada, Sharon Kam – klarinet, Tonkünstler-Orchester Niederösterreich. 7. 10. 2011, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.

Zanechte komentář