Pátek scénický je den, tak běž do divadla a nechoď k vodě ven. Ostravské dny byly včera věnovány scénickým projektům a provedly nás centrem Moravské Ostravy.

V Divadle Jiřího Myrona jsme viděli taneční představení univalse to witness, jehož choreografii vytvořil Daniel Squire na hudbu Johna Cage. Ostravská banda pod vedením Petra Kotíka hrála paralelně skladby Concert for Orchestra, Aria a Fontana Mix. Představení to bylo velmi efektní, i když mně by stačila jen hudba. To je ale výsledek mé čistě osobní zaujatosti vůči baletu.

Site specific performance Petera Albingera se odehrála na třikrát – v katedrále Božského spasitele, v prodejně lahůdek Masokombinátu Krásno a v budově bývalé Union banky. Chrámy křesťanství, jídla a mamonu dodaly stejné hudbě různé vyznění a samo putování z místa na místo mělo charakter pokleslého městského rituálu.

Vrcholem scénického pátku bylo uvedení opery Lohengrin Salvatora Sciarrina v Divadle Antonína Dvořáka. Je to navýsost konzistentní skladatel, a pokud se vám od něj líbí jedna věc, je velice pravděpodobné, že se vám od něj bude líbit všechno. Jeho Lohengrin je označen jako “azione invisible”, což je mimo jiné dvojitá narážka na Tristana a Isoldu. Sciarrino pojal lohengrinovskou legendu z pohledu Elsy, celou operu tvoří její monolog, případně dialog s vnitřními hlasy. Máme před sebou události svatební noci, které jsou i ve Wagnerově dramatu plné psychologizování a narážek. Sciarrino se zabývá výhradně vnitřním světem Elsy a opera se rokem vzniku (1983) řadí do doby, kdy se i v Bayreuthu začaly interpretovat Wagnerova díla z psychologického až psychiatrického hlediska (Kupferův Bludný Holanďan jako halucinace šílené Senty).

Jiří Nekvasil postavil Elsu ve svatebních šatech s bílým balónkem ke sloupku, na němž měla sopranistka Marianne Pousseur položený svůj part. Podávala nádherný výkon v nádherné roli, ale to, že ji neuměla zpaměti, mě přece jen trošku rušilo. Na druhé straně stálo brnění s kufrem, vzadu přes celou úhlopříčku scény schodiště. To se během inscenace pomalu otočilo téměř o tři čtvrtě kruhu.

Ostravskou bandu dirigoval Roland Kluttig a orchestr pod jeho vedením potvrdil svou vynikající úroveň i to, že Sciarrinova křehká zvuková kouzla umí perfektně interpretovat. Perfektně si s ním rozuměla i Marianne Pousseur, jejíž hlas se jakoby v pokračování belcantové tradice stával místy dalším nástrojem v partituře.

V závěru Elsa poslechla volání svých hlasů, odložila svatební šaty, a v bílé nemocniční košili a s banální písničkou za nimi odešla pryč. Jednoduché, nádherné.

New Theatre: Dance-Opera-Performance, ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským.

univalse to witness, choreografie: Daniel Squire, hudba: John Cage. Petr Kotík, dirigent (Ostrava / New York), Kamala Sankaram, soprán (New York), Daniel Squire, tanec / choreografie (New York), Balet Národního divadla moravskoslezského, Ostravská banda. Divadlo Jiřího Myrona

Site-Specific-Performance. Peter Ablinger: Three Places Ostrava (2013). Členové Ostravské bandy. Katedrála Božského Spasitele, MM Centrum, foyer bývalé Union Banky.

Salvatore Sciarrino: Lohengrin (1984), libreto skladatel. Roland Kluttig, dirigent (Berlín), Jiří Nekvasil, David Bazika, scénická realizace (Ostrava), Marianne Pousseur, soprán (Brusel), Ostravská banda, Divadlo Antonína Dvořáka.

30. 8. 2013, v rámci festivalu Ostravské dny.