Brno Contemporary Orchestra provedl živě hudbu k projekci slavného Murnauova filmu Nosferatu. Navzdory podtitulu se po hudební stránce žádná symfonie hrůzy nekonala, BCO má solidní hudební potenciál, i když se s ním ještě musí pracovat.

Hudbu Michaela Obsta k Nosferatu jsem doposud neslyšel a je jasné, že se nabízelo srovnávání s původní hudbou Hanse Erdmanna z roku 1922. Ta vzhledem k době vzniku celkem logicky vycházela víc ze symfonické než filmové zkušenosti a svým způsobem je mnohem snazší si ji představit jako nezávislé pásmo programní hudby. Nejpozoruhodnější mi na ní přijde snaha o stylové rozlišení lidského světa reprezentovaného novoromantickými postupy a světa mimo racionální zkušenost, který obsahuje nejen říši nemrtvých, ale i náměsíčnou Ellen Hutterovou (čili Minu Harkerovou). Ten už je hudebně ve 20. století a celkově blíž expresionistické estetice filmu.

Obstova hudba je mnohem víc filmová a váže se na obraz velmi konvenčním způsobem, i když používá kompoziční a zvukové prostředky hudby druhé poloviny 20. století. Obst je svým způsobem podobně jako Erdmann tradicionalista, ale může se odkazovat k současnějším úsekům hudební historie. Částečně pracuje s leitmotivy, místy ale také přechází až k polopatické zvukovosti (vrzající palubní poklop, vybubnování zprávy o moru). Je to hudba myšlená skutečně pro film a bez něj by vydala odhadem tak na dvacetiminutovou suitu. S Nosferatu ale tvoří funkční celek a živé provedení dodává působivému filmu dráždivý rozměr navíc.

Brno Contemporary Orchestra předvedl velmi solidní výkon, i když – jak už jsem říkal – jsem hudbu slyšel poprvé, takže těžko můžu hodnotit detaily provedení. Jen obecně: úroveň jednotlivých hráčů se mi zdála dobrá, orchestr nedělá technické chyby. Především zezačátku mi přišel nekompaktní, jako by jednotlivé nástroje hrály samy za sebe, ale časem se zvuk srovnal. Myslím, že to bylo částečně v dynamice, ale i v nejednotné tvorbě tónu, což je jedna z věcí, na jejíž nápravě by měl BCO zapracovat. Je mi jasné, že se toto jednotné pojetí, které dělá z nahodilé skupiny hudebníků orchestr, nevytvoří ze dne na den ani z měsíce na měsíc, ale je to asi zásadní čistě hudební úkol, který před BCO momentálně stojí.

Druhý, obecnější úkol spočívá v tom, aby si orchestr vytvořil a vychoval publikum a opodstatnil tak svou existenci i v širším měřítku, než je omezený okruh hudebních škol a několika specifických fajnšmekrů. Jsem zvědavý, jak se mu to podaří ve městě, jehož oficiální místa na umění kašlou a žádným podnětným způsobem si ho nevšímají. Věci této náročnosti se nedají dělat na koleně s undergroundově okázalým vymezováním vůči establishmentu. Z této obecné stránky jsem rád, že tu orchestr je, hraje, a můžu mu slíbit podporu, po té čistě hudební slibuji pozorně a kriticky nastražené uši.

Michael Obst: Nosferatu, eine Symphonie des Grauens (Nosferatu, symfonie hrůzy), hudba k němému filmu Friedricha Wilhelma Murnaua. Hudební nastudování: Pavel Šnajdr, Brno Contemporary Orchestra. 26. 9. 2012, Besední dům, Brno