Nohama v novém roce, hlavou v Silvestru

2. 1. 2013, 9.29 | Boris Klepal

Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Slovanské tance a zdravici primátora Onderky, loňské úspěchy připomněl prozatímní ředitel Roman Fürle. Začněme od konce, tedy od koncertu samotného.

Slovanské tance patří k pokladům českého (i světového) repertoáru a špičkový český orchestr, za nějž se i sami brněnští filharmonici pravděpodobně pokládají, by je měl zahrát jedině špičkově. Z tohoto hlediska koncert měl rezervy, byť orchestr samotný nedělal vyložené chyby. Zezačátku mi vadily rozmazané smyčce, které se definitivně zkonsolidovaly až v první Skočné (tanec č. 5). Horší byla dynamická a tempová rozkolísanost, kterou je ovšem těžké vyčítat orchestru a jde na vrub dirigenta.

Petr Altrichter se zdál být až v nepřirozeně dobré náladě a k rozevláté dirigentské kreaci přidal řadu baletních prvků. Pohled to byl zábavný, ale neřekl bych, že je s orchestrem natolik srostlý a sžitý, aby si to mohl dovolit. Měl jsem dojem, že se zabývá především sám sebou a své pojetí spíš na místě improvizuje, než že by ho měl promyšlené a nazkoušené. V celkovém zvuku se většinou úplně ztrácely lesní rohy, místy zase jejich přiznávky trčely nepřirozeně ven, jednotlivé nástrojové skupiny se vůbec občas vynořovaly a zase mizely bez zřetelného záměru. Až na pár výjimek zcela neslyšné tympány jdou spíš na vrub hráče – výměny paliček působily jako doplňková pantomima v pozadí – ale čekal bych, že si dirigent něčeho takového všimne a postará se o nápravu. Nevyzpytatelné byly i změny tempa.

Publikum živě reagovalo především na čísla s hlučnými, efektními konci, jejich strhující vyznění si ale odvodilo spíš z Altrichterových gest, než že by vyplynulo z hudby samotné. Pocitově se ztrácela vážnější čísla, především Dumka (tanec č. 4) z druhé řady, která byla provedená snad nejzdařileji a jako jediná budila dojem opravdu soudržného celku. Po klidné závěrečné Sousedské vybídl dirigent velmi hlučně orchestr k zopakování předchozího Kola, čímž na Slovanské tance přece jen narouboval efektní závěr a vykoledoval koncertu zcela nezasloužené ovace vestoje. Pokud mohu soudit pouhým pohledem zvenčí, orchestr se mi zdál dobře připravený, ale směska nesourodě pospojovaných pasáží a zmateně vystavěných frází kvalitní provedení neudělá, i kdyby se jednotlivé nástrojové sekce stavěly na hlavu. A hlava včera brněnské filharmonii chyběla, respektive se zdála být ještě někde na silvestrovském večírku.

Primátor Roman Onderka pozdravil filharmoniky jako první evropský orchestr, což by mělo nějakou váhu od člověka, který větší množství evropských orchestrů slyšel. V každém případě jsem byl rád, že je na jevišti, když Roman Fürle začínal svou zprávu o loňských výsledcích konstatováním, že orchestru byl snížen příspěvek od města. Roman Onderka by si měl příležitostně zjistit, jak je evropská špička placená, když už na veřejnosti umí tak pěkně podkuřovat.

Já za sebe Filharmonii Brno přeji hlavně schopného nového ředitele a pořádné dirigenty, což v podstatě znamená hodně práce. Ovšem takové, která skutečně vede k oné špičce. Koncertní sál a rozumnější zastupitelstvo potřebuje celé město, ale budiž to zde připomenuto. Dámy a pánové, zlomte vaz!

Antonín Dvořák: Slovanské tance I. a II. řada op. 46 a 72. Hudební nastudování – Petr Altrichter, Filharmonie Brno. 1. 1. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Zanechte komentář