Nesourodá směs v průměrném provedení

17. 10. 2011, 8.31 | Boris Klepal

Koncert věnovaný Nadací Leoše Janáčka potěšil především málo uváděnou kantátou Amarus, celková dramaturgie večera byla rozkolísaná a provedení rovněž.

Leoš Janáček

Jistotou byl především Český filharmonický sbor Brno, o nějž se hudební úroveň večera opírala. Intonace, výslovnost, výraz, vše bylo v pořádku. Otčenáš, jímž byl program zahájen, dirigoval sbormistr Petr Fiala, poutavým doplňkem byla projekce obrazů Jozefa Krzesze-Meciny, k nimž Leoš Janáček svou kompozici tvořil. Petr Levíček se mi zdál oproti svému slušnému standardu mírně z formy, jakoby musel svůj hlas do výšek tlačit silou, nebylo to ale nic vážného.

Martin Jakubíček provedl Skladby pro varhany č. 1 a č. 2, které publiku představily Janáčka v ranném rozvoji, ještě bojujícího o vlastní výraz. Martin Jakubíček zahrál romantizující kompozice téměř attacca a odlišil je především zvukově od temnější barvy ke svítivé druhé části.

Mše č. 2 G dur Franze Schuberta by jistě byla ozdobou liturgie při významném katolickém svátku. Na koncertní pódium se mi při vší úctě k mistrovi zdá přece jen poněkud slabá, mezi janáčkovským repertoárem se ztrácela a působila jaksi nepatřičně. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že byla zařazena jako pouhá výplň, která prodlouží program a nedá příliš mnoho práce. Navíc provedení bylo nijaké, ani Ivan Kusnjer nepůsobil dvakrát jistě. Výjimkou byl opět výborný sbor.

V kantátě Amarus se projevila nedostatečnost smyčců Moravské filharmonie. Jejich štíhlý zvuk ještě stačil u Schuberta, u Janáčka už ale vadil, orchestr neměl pevný grunt, ztrácely se kontrabasy, objevovaly se intonační nejistoty. O dost lépe zněla dřeva a žestě, kde jsem ale zachytil řadu drobných nepřesností v nástupech. Mnohem lépe zpíval Ivan Kusnjer i Petr Levíček, pro Evu Daňhelovou byl sopránový part nad její síly. Ne že by celkově zpívala špatně, ale její hlas není příliš charakteristický a repertoár vyžadující větší hlasový materiál je pro ni zřejmě nevhodný.

Starosvětsky efektní titul koncertu „Rci, kdy zemru!“ jakoby zcela opomíjel první část večera, vše se soustředilo k provedení Amara. Musím říci, že pro mě byla nakonec nejradostnější částí interpretace úvodního Otčenáše a dvou varhanních skladeb.

Leoš Janáček: Otčenáš, Skladby pro varhany č. 1, č. 2, Franz Schubert: Mše č. 2 G dur, Leoš Janáček: Amarus. Rci, kdy zemru! Koncert věnovaný Nadací Leoše Janáčka festivalu MHFB – Moravský podzim. Hudební nastudování Stanislav Vavřínek, Eva Daňhelová – soprán, Petr Levíček – tenor, Ivan Kusnjer – baryton, Pavla Kopecká – harfa, Martin Jakubíček – varhany. Moravská filharmonie Olomouc, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr a dirigent Petr Fiala. 16. 10. 2011, Besední dům, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.

Zanechte komentář