Tak se ještě pětkrát vyspíme a nepřijde Ježíšek, ale volby. Brno má kromě krajských a senátních ještě bonus v podobě referenda o budoucí poloze hlavního nádraží. Občané by se v něm měli vyjádřit, zda si přejí mít železniční uzel posunutý jen o kousek pod Petrov, dát najevo, že chtějí něco jiného, nebo že je jim to všechno šumák.
Ať už si člověk myslí cokoliv o nádraží, jeho setrvání na místě či odsunu, a vůbec o celém referendu, měl by to jít říct. Možnost vyjádřit se k dění ve městě přímo nepřichází denně a tady se navíc jedná o dost důležitou věc. A nikdo ať se nevymlouvá, že tomu nerozumí – volby ani referenda nejsou od toho, aby lidé něčemu rozuměli, ale aby řekli, co chtějí.
A hlavně není potřeba se tvářit, že jde o budoucí generace. O tom, co tu bude za čtyřicet a více let, stejně nikdo z nás nemá ani páru. Kdyby někdo v roce 1976 tvrdil, že v Brně budou v roce 2016 sídlit špičkové počítačové firmy a skoro všichni budou mít přenosné telefony, nikdo by mu neuvěřil. Jen si tenkrát člověk nemohl ve volbách ani referendech o nic říct. Tak nebuďte tvrdošíjní jako Mařenka, rozmyslete si to a jděte – ani bolet to nebude.
Intuitivního přístupu se nebojte. Magistrát nedělá pro referendum ani vysvětlení výhod a nevýhod obou variant prakticky nic nad rámec povinností. Tím zcela nepoučenému přístupu líbí/nelíbí dává naprostou legitimitu. Je to s podivem zvláště u hnutí Žít Brno, které se na prosazení referenda na termín krajských a senátních voleb podílelo. Vzhledem k tomu, že jindy dokáže v médiích nebo aspoň na Facebooku rozmazat všechno, co se zrovna hodí, je těžké v tom nevidět záměr.
Narychlo spíchnutá stránka www.jdetekreferendu.cz➚ je spíš marný pokus neztratit tvář než opravdové přesvědčování. Navíc v kapitole „Jak s mým názorem naloží“ (bod III) text předem připouští jako jednu z rovnocenných možností zmanipulování studie proveditelnosti (sic!). Zastupitelský klub Žít Brno a Piráti, který se k autorství hlásí, si – mírně řečeno – dělá do vlastních bot.
Dnešní matiné je tak či onak věnováno volbám a vůbec kruté nutnosti se občas rozhodnout. V jeho centru stojí Faustovská symfonie Franze Liszta, její tři charakteristické a charakterizující věty se jmenují „Faust“, „Gretchen“ a „Mefistofeles“.
Obklopena je dvěma úryvky z Prodané nevěsty. Na začátku je to rozhovor Jeníka a Mařenky zakončený duetem „Tak tvrdošíjná dívko jsi“. A na závěr slavný sextet „Rozmysli si, Mařenko“ – rodiče i Kecal v dojemné shodě tlačí nešťastnou nevěstu do nevratného rozhodnutí na celý život. Myslete na ni a nenechte se nikam natlačit, ať už Brno žijete➚, jste plus➚, nebo žádné politické divadýlko pro své rozhodování nepotřebujete.
Faustovskou symfonii hraje New York Philharmonic, zpívají Charles Bressler a The Choral Art Society, řídí Leonard Bernstein. V ukázkách z Prodané nevěsty zpívají Peter Dvorský (Jeník), Gabriela Beňačková (Mařenka), Richard Novák (Kecal), Jindřich Jindrák (Krušina), Marie Mrázová (Háta), Jaroslav Horáček (Mícha) a Marie Veselá (Ludmila). Orchestr Národního divadla v Praze řídí Zdeněk Košler.
Leave a Reply