Jen tak narychlo jsem si sepsal pár věcí, které mi z letošního roku uvízly v paměti. Není jich mnoho, stáří je nemilosrdné.

Brittenův Peter Grimes v Janáčkově divadle

Špičkové představení hudebně i inscenačně. Za sebe oceňuji také dramaturgickou rozvahu při výběru titulu: stačilo sehnat jednoho adekvátního hosta na titulní roli, zbytek divadlo zvládlo na výborné úrovni z vlastních zdrojů. Recenze➚

Zemřel skladatel Louis Andriessen (6. 6. 1939 – 1. 7. 2021)

Jeden z top autorů své generace. Na analýze jeho jevištních děl postavila rozsáhlou studii Opera as Hypermedium muzikoložka Tereza Havelková. Kniha vyšla v dubnu u Oxford University Press a je to svým způsobem taky událost.
(Z vlastní recenze pro Opus musicum a Czech Music Quarterly vyjímám: „Opera je pro Havelkovou politikum, i když především v obecné rovině. Působí na ni vnější události a ona sama je zpětně ovlivňuje ne proto, že má svrchovanou moc nebo výjimečné postavení, ale proto, že je jednou z nich. Zároveň přitom uvnitř sebe vytváří mikrosvět, v němž lze vztahy vnějšího světa rozeznávat, pozorovat a dekódovat.“). Oxford UP➚

Crazy Nigger v Rudolfinu

Pokládám za důležité, že se částečně pod hlavičkou České filharmonie odehrálo a ještě odehraje několik uvedení Crazy Nigger od Julia Eastmana. Vnímám to kromě samotné hudby  jako podporu emancipace všech znevýhodněných skupin, kterou jinak ČF reflektuje v programech s Idou Kellarovou apod. Crazy Nigger je silné tvůrčí i společenské gesto autora, kterého se tyhle věci – jako černocha a homosexuála – rovněž osobně týkaly. Hraje se pod vedením Iva Kahánka. V Aktuálně o tom psal Pavel Klusák.➚

Nothingtoseeness – prázdnota/bílo/ticho

Výstava v berlínské Akademie der Künste, její název říká v podstatě všechno. Nothingtoseeness je podle Joha Cage vizuální analogií ticha. Většina děl pracovala na první pohled s bílou barvou nebo bílým světlem, především ale s pocitem, že se člověk vlastně na nic nedívá. Bílá dvířka od elektroinstalace mezi všemi těmi koncepty najednou bila do očí jako rudá vlajka na barikádádch. Online katalog➚

Car lesů promluvil rodnou řečí

Nakladatelství Host➚ vydalo druhý díl janáčkovské monografie od Johna Tyrrella v českém překladu Tomáše Suchomela. Tím je nyní komplexní sumář informací o Leoši Janáčkovi dostupný v češtině komplet. Na první díl jsem upozorňoval v Hospodářských novinách➚, teď už se nebudu opakovat.

Světová premiéra skladby Where Are You? v Mnichově

Ondřej Adámek, Simon Rattle a Magdalena Kožená. Zdařilá mahlerovská paralela pro současnost, špičkově napsaná i zahraná věc. Bavilo mě to i na úrovni skladatelské schopnosti vyjít vstříc konkrétním interpretům a přitom se umělecky nezaprodat. Recenze➚

Filharmonie Brno začala vydávat na vlastním labelu

Reprezentativní je zejména dramatický hudební obraz Lenora od Antonína Rejchy, jsem zvědavý na další tituly. Obaly silně připomínají label ECM, ale proč ne. Rozhovor s Vítězslavem Mikešem.➚

Supraphon vydal živé nahrávky Karla Ančerla a komplet klavírního díla Antonína Dvořáka

Jedná se v prvním případě o zpřístupnění rozhlasových i jiných archivů, ve druhém dokonce o pár nahrávacích premiér. Víc mě potěšil Ančerl, protože mám k orchestrální hudbě blíž a myslím si, že je pořád málo doceňovaný. „Wo bleibt der Caruso!“ řekl prý kdosi, když se ho ptali na srovnání fenomenálního Itala s Karlem Burianem. „Wo bleibt der Karajan!“ řekl bych při podobné otázce na srovnání s Karlem Ančerlem. Text o ančerlovském kompletu je ve výrobě. Nahrávka je k mání zde➚

Milan Knížák a Trampská sonátka

Zábavná konceptuální věc pro klavír, prý vzniká i její orchestrální verze. Pobídkou ke vzniku Trampské sonátky bylo album s Knížákovou klavírní hudbou, které se právě připravuje k vydání. Letošní novinka doplní skladby z let 1991–2019, celé album natočil ve studiu Českého rozhlasu Ostrava klavírista Miroslav Beinhauer. Potěšila mě i ručně psaná a stříhaná partitura.➚

Zemřel Alvin Lucier (14. 5. 1931 – 1. 12. 2021)

Osiřela místnost, v níž se stále dokola nahrávala smyčka jeho hlasu, utichla dlouhá struna. Rezonance a respekt k jejich osobitosti tu ale zůstal, stejně jako vzpomínky na Lucierovu přívětivost, jeho knír i červené ponožky. Futurissimo jsem mu nachystal na 2. ledna 2022, od 22.00 na Vltavě. Hezky o něm napsal Jozef Cseres.➚

Konec Spirituál kvintetu

Dík za všechny ty iniciační a formativní zážitky z gymnasiálních let. Za překlady některých anglických textů a občasnou nutnost hrát na kytaru kocábku náram- náram- desetkrát za večer nedík, ale to jsou spíš maličkosti.

Ach!

Život a dílo ruského konceptualisty a ilustrátora Viktora Pivovarova v monografii z nakladatelství Arbor vitae. Jeden z mála důvodů proč ještě pořizovat papírové knihy.➚

Zbytečnosti, trapasy, wtf:

Film Můj život s Martinů – podcast s pohyblivými obrázky, na které není potřeba se dívat. Jinak řečeno: informačně ok, ale jako film úplně zbytečné.

Plácido Domingo v Českém Krumlově. Nemusel tam být nikdy, natož aby se vracel. Ale v rámci žánru „zbyteční hosté na zbytečném festivalu“ je to nejspíš v pořádku.

Proměna Uměleckoprůmyslového muzea v Brně na design shop, kde se nedá nic koupit.