Mezi tragédií a fraškou se pohybuje Vokální symfonie, jejíž emocionální nápor dává zabrat i lidem, kteří nezažili 50. léta ani jinou formu totality. Právě silnou reflexi tehdejší beznaděje přinesl Vladimír Sommer mezi časkými skladateli jako první. O provedení jeho díla na festivalu Janáček Brno hovoří dirigent Marko Ivanović.

Šéfdirgent Janáčkovy opery Marko Ivanović se na festivalu ocitá v nezvyklé pozici: bude dirigovat pouze jediný koncert a ještě k tomu s hostujícím Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. „Rozhodně se kvůli tomu necítím odstrčený,“ směje se dirigent, který má radost z toho, že je festival proměnlivý a nevzniká z něj one man show. Pokud jde o tematičnost koncertu, tak připomíná ruskou linii, která je v něm obsažená a s Janáčkem úzce souvisí: nejdramatičtější část Vokální symfonie Vladimíra Sommera vznikla na text Fjodora M. Dostojevského.

Dirigent ale také připomíná přelomovost Sommerovy kompozice. „Všichni pamětníci, s nimiž jsem mluvil, vnímají dílo jako první, které reflektovalo totalitu 50. let,“ vysvětluje Ivanović, čím byla Vokální symfonie mimořádná už v době svého vzniku, ačkoliv si na premiéru musela počkat celých pět let od dokončení v roce 1958.

Druhá věta využívá scénu z románu Zločin a trest, v níž cestující hromadně bijí koníka, který už nemá sílu táhnout vůz. „Posluchači před šedesáti lety byli dojatí a otřesení, dílo je uchvacovalo expresivitou, která je Janáčkovi velmi blízká,“ přibližuje dirigent charakter symfonie, která má v sobě ohromný dramatický náboj.  Ve třetí větě se jako idée fix stále vrací věta „přijde smrt a bude mít tvé oči“, jejímž autoram je básník Cesare Pavese.

Podle Ivanoviće je Vokální symfonie neprávem málo hraná. Festival tak nejen poskytne příležitost vynikajícímu dílu, ale navíc do jeho provedení zapojí herce Otakara Brouska nejmladšího, jehož dědeček se podílel na světové premiéře i na nahrávce z roku 1964.

„Brousek je člověk nesmírně hudebně erudovaný a v hudbě 20. století je jako doma,“ dodává ještě dirigent, který si o to více cení recitátorovy účasti.

Několik budovatelských skladeb, které Sommer zkomponoval v mládí, považuje Ivanović za menší problém než skutečnost, že skladatele už dnes skoro nikdo nezná. To se dá ovšem vztáhnout na celou generaci, k níž patří také Miloslav Kabeláč – komplet jeho symfonií v podání Ivanoviće se SOČRem vydal Supraphon před šesti lety.

„Kabeláče se Sommerem spojuje nadčasová výpověď, která se zabývá konfliktem mezi jedincem a mocí či hledáním smyslu existence v podmínkách bez duchovní reflexe,“ odkrývá dirigent styčné myšlenkové plochy obou autorů. Naopak připomíná, že Kabeláč byl osobně vzdorovitější a hudebně přísnější, zatímco v Sommerovi je mnohem větší dávka senzibility. Na jeho díle je také znát, že znal Šostakoviče a inspiroval se jeho způsobem, jak vnímat věci kolem sebe. „Víření bubínku a fraškovitá melodie klarinetu doprovázející bití koníka vytvářejí hudební škleb, který je Šostakoviči blízký,“ popisuje dirigent, který o účinku díla na posluchače ani v nejmenším nepochybuje.

„Když jsem učíval na hudebním gymnáziu, pouštěl jsem Vokální symfonii studentům a někteří se při ní rozplakali,“ vzpomíná Ivanović a zdůrazňuje, jak se i v dnešním světě každodenně přesvěčujeme o zničující síle davu, který převezme určitý úhel pohledu na věc. Jedinec, který si chce zachovat svobodu názoru a vyslovit ho bez obav, se ocitá v nesmírně těžké situaci. „V nekonfliktní době je snadné být liberální. Jakmile se objeví konflikty a společnost se začne polarizovat, jedinec se stává zranitelným a často musí projevit značnou odvahu,“ uvažuje dirigent nad základním smyslem Vokální symfonie.

První část programu s Janáčkovou symfonickou básní Šumařovo dítě a Klavírním koncertem č. 4 od Antona Rubinsteina se zdá být až příliš měkkým úvodem. Ivanović je ale přesvědčený, že o to kontrastněji bude Vokální symfonie působit.

Koncert se koná 4. 11. od 19 hod. v rámci festivalu Janáček Brno na Stadionu, Kounicova 22. Účinkují Martin Kasík (klavír), Markéta Cukrová (mezzosoprán), Ondřej Brousek (recitace), Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Pražský filharmonický sbor.

Psáno pro časopis DIVA