Maria di Rohan, oroduj za nás

16. 1. 2014, 10.01 | Boris Klepal

Marie di Rohan, Honzovo království

Jsem poslední, komu by záleželo při tvorbě hudební dramaturgie na vlasteneckých motivacích. Jiná věc ovšem je, že když si svoje domácí autory nebudeme hrát sami, nejspíš to za nás nikdo neudělá. Janáčkova opera chystá na konec ledna premiéru Donizettiho opery Maria di Rohan a mně pořád vrtá hlavou, koho a proč to vlastně napadlo.

Nemám nic proti Gaetanu Donizettimu a nevidím důvod, proč pořád omílat Luciu di Lammermoor, když napsal sedmdesát oper. Začátek Roku české hudby se mi ale zdá vhodnější pro uvedení některého z pozapomenutých děl českých autorů. Bohuslava Martinů už nám vyfoukla Ostrava pochvalně přijatou inscenací Mirandolíny, ale možností zbývá pořád dost. Skoro si troufám říct, že zbývají prakticky všechny, protože česká opera se v Brně skoro nehraje. Kdyby chtěl někdo protiargumentovat Rusalkou, Prodanou nevěstou a vrcholným Janáčkem, tak ať s tím raději ani nezačíná. To jsou věci, které se hrají po celém světě už úplně samozřejmě.

Kdyby nad dramaturgií někdo cílevědomě přemýšlel a chtěl uvést k Roku české hudby něco extra, mohl by si vzpomenout třeba na Otakara Ostrčila. Legendární šéf opery pražského Národního divadla byl pravděpodobně strašný workoholik, dřel z kůže všechny kolem sebe… a sebe nakonec ze všech nejvíc. Nicméně měl tolik umělecké skromnosti, že premiéry vlastních děl zadával jiným divadlům – třeba brněnskému. Poprvé zde tedy byla uvedena nádherná pohádková opera Honzovo království. Premiéra byla navíc v roce 1934, takže by do letošních výročí pěkně zapadla. Kdyby chtěl být někdo úplně nadpozemsky exkluzivní, mohl by si vzpomenout na operu Veronika, kterou složil Rafael Kubelík (*1914) a sám ji v Brně premiéroval. No nic, my budeme objevovat Donizettiho a příběh Marie di Rohan, čili paní de Chevreuse (ano, té ze Tří mušketýrů).

Mám pořád neodbytný dojem, že by dramaturgie sezóny měla dávat nějaký smysl a že by se divadlo mělo repertoárově výrazně profilovat. Je tu samozřejmě operní grunt, který opera alespoň částečně hrát musí. Bez nějaké té Carmen, Traviaty, Bohémy, Lazebníka a podobných osvědčených taháků se to neobejde. Další věc ale je, že by se divadlo mělo také něčím vyčlenit, a nahodilým oprašováním méně hraných děl italské opery se to sotva podaří. Navíc se nejedná o žádný objev – Maria di Rohan se sice hraje málo, ale kompletních nahrávek je k dispozici několik, dokonce i s Renatou Scotto nebo s Editou Gruberovou.

Berte to všechno jen jako malou poznámku na okraj: považoval jsem za nutné tuto maličkost říct a zároveň ji nemíchat do kritiky na vlastní uvedení Marie di Rohan 31. ledna. Inscenátoři a zpěváci za dramaturgii nemohou, tak ať se s ní zbytečně nevezou.

Rok české hudby 2014 je programem podpory české hudby se státní veřejnou pobídkou Ministerstva kultury ČR. Opírá se výročí významných českých umělců (Smetana, Dvořák, Janáček, Suk, Novák, Foerster a další).
Je otevřeným síťovým programem, do kterého můžete kdykoli vstoupit, pokud máte projekt zaměřený na českou hudební kulturu všech stylů (festival, koncert, představení, výstava, konference apod.) jak v oblasti profesionální, tak neprofesionální a máte zájem o propagační podporu nástroji koordinačního centra… …Vítáme tedy projekty vynalézavé a ochotu spolupracovat s ostatními.

Zanechte komentář