Dramaturgicky skvěle poskládaný program a špičkové provedení přinesla včerejším koncertem do Besedního domu Magdalena Kožená a Collegium 1704.

S trochou nadsázky by se dalo říci, že promyšlená směs Händela a Vivaldiho byla celkově tak skvěle provedená, že na výkonu Magdaleny Kožené vlastně nestála. Nebo ještě lépe řečeno – nepadla by bez něj. Projev vynikající pěvkyně korunoval skvělé hudební dílo a opíral se o něj.

Pěvecké umění Magdaleny Kožené je obdivuhodné a zcela po právu patří k absolutní světové špičce. Dech, intonace, rytmus, provádění ozdob i výslovnost jsou bez chyby a pěvkyně navíc dává všechny své ctnosti do služeb interpretace velmi uvážlivě a s citem. Je svrchovaně muzikální a myslím, že by bylo dobré, aby byl před koncertním sálem vždy vystaven nákladní vlak dřiny, který za zdánlivou přirozeností a samozřejmostí jejího zpěvu bezpochyby stojí. Na jejím výkonu je opravdu těžké hledat chyby, o přednostech by se dala napsat kniha.

Andrea Marcon vedl Collegium 1704 velmi energicky, vytvářel z instrumentálních koncertů i árií dramatické miniatury, dynamicky i tempově maximálně pestré. Orchestr hrál s jistotou, jedná se o komorní sdružení, kde se nikdo za nikoho neschovává a mohl by vlastně hrát i sám, což předvedly obě interpretky koncertů. Györgyi Farkas ovládala poněkud neohrabaný barokní fagot s obdivuhodnou jistotou i v obtížných intervalových skocích a rychlých bězích. Anna Fusek (jinak houslistka souboru) strhla svým provedením koncertu pro sopraninovou flétnu publikum k “nemístnému” potlesku hned po první větě.

Pěvecká čísla byla vybrána z děl Anonia Vivaldiho a Georga Fridricha Händela velmi uvážlivě. Kromě “hitové” árie Oh, Had I Jubals’ Lyre se všechna nesla v jednotném zoufalém afektu – smutná poloha lamenta je Magdaleně Kožené blízká. Méně znalý posluchač byl možná překvapen, jak dramaticky a disonantně může znít Vivaldi – mám na mysli árii Ho il cor già lacero z opery Griselda. Lépe než krátké, jakoby v rychlosti chrlené fráze však zpěvačce vyhovují dlouhé, držené tóny, v nichž může kouzlit s barvou hlasu a předvádět skvělé messa di voce. Lehkost, s jakou dokáže střídat kantabilní části s krkolomnými koloraturami, je ovšem fantastická a projevila se v závěrečném čísle programu Where Shall I Fly. Jednalo se spíš o dramatický recitativ s ariózními pasážemi než o skutečnou árii, výrazově i technicky neobyčejně náročný. Citlivě zvolené přídavky završily vynikající koncert.

Pokud jsem na nějaké superlativy zapomněl, domyslete si je, prosím, sami. V tomto případě jich nikdy nebude příliš.

Magdalena Kožená, Collegium 1704. Antonio Vivaldi: Sinfonia in do maggiore per archi e basso continuo Rv 111a, Georg Fridrich Händel: With Darkness Deep (Theodora), Antonio Vivaldi:: Bassoon Concerto, RV 488 in F major, Antonio Vivaldi: Ho il cor già lacero (Griselda, 1735), Antonio Vivaldi: Gelido in ogni vena (Farnace, 1727), Antonio Vivaldi: Concerto per archi in re minore, RV 127, Georg Fridrich Händel: Oh, Had I Jubals’ Lyre (Joshua), Georg Fridrich Händel: Scherza infida (Ariodante), Antonio Vivaldi: Concerto in C major, RV 443, Georg Fridrich Händel: Where Shall I Fly (Hercules). Hudební nastudování Andrea Marcon, Anna Fusek – sopraninová flétna, Györgyi Farkas – fagot. 11. 10. 2011, Besední dům, Brno.