V blížícím se vrcholu velikonočních svátků se protnul koncertní program s katolickou liturgií. Hudba se s prostředím barokního kostela střetla v podstatě ideálně, podařilo se vykouzlit téměř dokonalou iluzi autenticity.

Michael Pospíšil a jeho soubor Ritornello jsou osvědčenou značkou kvality a ani tentokrát nezklamali. Především Michael Pospíšil coby dramaturg a hlavní zpěvák večera na sebe vzal asi nejtěžší břímě a nesl jej s úspěchem ke zdárnému konci. Kombinace responsorií, zpívaných liturgických textů, písní z kancionálů a čtení z Postily Jana Medlína vytvořila to, co jsem nazval liturgickým koncertem.

Jistou zkouškou pozornosti byl úvod, v němž převažovaly texty z Postily čtené z kazatelny. Jednalo se vlastně o jakási poučení, co a proč k velikonočním obřadům patří. Ta však byla brzy vystřídána zpívanými liturgickými texty a stále více pozornosti na sebe poutala Responsoria Jakuba Jana Ryby, která byla těžištěm koncertu. Dá se říci, že se dramaturgie koncertu vydala od racionálního vysvětlování k hudebnímu afektu jakoby proti proudu času, stejně jako Ryba ve svých Responsoriích. Nejvýznamější skladatel “českého venkovského klasicismu” se obrátil k baroknímu stylu a latinským textům. Mnoho posluchačů bylo jistě překvapených tím, co slyšeli, zvlášť pokud čekali něco jako velikonoční verzi České mše vánoční, která je obecně vnímána spíš jako poněkud rozpracovaná verze Půjdem spolu do Betléma.

Během písně Ježíši, tváť jest památka se symbolicky odmlčel instrumentální doprovod a po ní (stejně jako v závěru koncertu) zazněla autentická řehtačka z Ostružna u Jičína. Její mohutný, až agresivní zvuk připomněl divadelní stránku katolické liturgie. Kontrast se současným klapáním bez dlouhých vysvětlování dokumentoval, jak je její dnešní pojetí rozumářské, civilní a silně opomíjí citový aspekt věci.

Vůdčí osobností hudebního provedení byl Michael Pospíšil, jehož bas se dral do popředí i v unisono zpěvu písní z kancionálů a při zpěvu za obcházení kostela držel zezadu své stádo pohromadě. Nutno říci, že Literátské bratrstvo Plzeň i chlapecký sbor Bruncvík jsou tělesa spíš průměrná a jejich výkon byl přijatelný jedině s přihlédnutím k dobovým možnostem autentických provedení v Rybově působišti – těm by asi odpovídal.

Dobře promyšlený pořad přiblížil českou barokní liturgii s důrazem na její hudební i divadelní aspekt. Nejednalo se ale o žádné laciné efekty: procitni a zamysli se, tak bych jejich účinek v krátkosti shrnul.

Jakub Jan Ryba: Responsoria pro Hebdomada sancta, písně z barokních kancionálů. Literátské bratrstvo Plzeň / sbormistr Miroslav Pšenička, chlapecký pěvecký sbor Bruncvík / sbormistryně Lenka Pištěcká, :II:RITORNELLO:II: / kapelník Michael Pospíšil. 4. 4. 2012, chrám Nanebevzetí Panny Marie (u jezuitů), Brno. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.