Ensemble Opera Diversa se už delší dobu vzdaluje svému názvu, lépe řečeno začíná jej naplňovat jiným způsobem. Jeho komorní koncerty mají solidní kvalitu zavedeného orchestru, probíhají v Mozartově sále Reduty a jsou to vnějškově už zcela usedlé události. Dráždivým, odchylným prvkem se stává dramaturgie, která vytahuje na světlo zapomenuté a zapomínané autory i skladby a vztahuje je ke konkrétnímu místu.
Koncertní série Město jako hudba je jakousi hudební procházkou Brnem, v pondělí jsme mohli slyšet její druhou část. Pozdní a rané dílo Jana Nováka obklopovalo dvě světové premiéry. Autorem první z nich je František Emmert, pro jehož dílo má dramaturg Vladimír Maňas evidentní slabost. Flauto contralto concerto je programní pětivětá skladba s poetickými názvy jednotlivých vět. V krajních větách – Kříž na rozcestí a Krajina s Křížem pod klenbou duhy – bylo dobře identifikovatelné hudební vyjádření kříže pomocí střetávajících se clusterů, v nichž hrály výraznou roli bicí. Kamenné ostrovy v polích a Cestu do Kámenu zase charakterizovaly perkusivní zvuky altové flétny. Prostřední Zásnuby čekanky byly nejtáhlejší větou velmi lyrické a málo kontrastní skladby, jejíž zvukvá stránka směřovala k doslovnosti až klišé. Zároveň je to ale dílo velmi komplikované a nechci se pouštět do velkých rozborů po jednom poslechu. Sólový part altové flétny výborně zahrála Kristina Vaculová.
Ta měla pěknou příležitost už v úvodních Choreae vernales pro flétnu a komorní orchestr Jana Nováka a zahrála svěžím způsobem svěží věc. Choreae vernales (Jarní tance) rozběhly celý koncert lehkým krokem, je to hravá třívětá kompozice – kontrastující věty skrývají ještě vnitřní kontrasty samy v sobě. Jako vyslovený protipól působily Carmina Sulamitis pro mezzosoprán a komorní orchestr téhož autora. Obě skladby spojovaly především latinské inspirace, v případě Carmina Sulamitis to byly úryvky z latinského překladu Písně písní. Bylo určitě pozoruhodné slyšet skladbu, kterou Jan Novák napsal ještě v době svých studií a z tohoto hlediska zaujala především kompoziční jistota a pestrá, řemeslně zvládnutá instrumentace. Pochopitelný byl i slyšitelný vliv starších vzorů, hlavně pozdního romantismu až expresionismu – exotismy v melodiích vzdáleně evokovaly Salome Richarda Strausse. Překvapivý byl v kontextu Novákovy tvorby ohromný patos, který svým zpěvem ještě umocnila Lucie Hilscherová.
Na závěr si nechávám skladbu, která jsme na koncertě slyšeli jako předposlední – je jí Noční vlak, sound-poem pro smyčcový orchestr, flétnu a klavír. Napsal ji kmenový autor Diversy Ondřej Kyas a hrála se stejně jako Emmertův koncert poprvé. Rychle opakované tóny smyčců na počátku této zvukové básně skutečně evokovaly vlak a rychlejší pohyb se ještě i vrátil, ale většina kompozice stála na práci se zvukem. Na jednotlivé části ji dělily vstupy sólové flétny, protipólem jejího měkkého charakteru byl klavír. Noční vlak se mi na první a nezasvěcený poslech zdál poněkud monotónní a trošku se táhl. Skladba by se mohla pochopitelně zkrátit, takové řešení se nabídne vždy jako první. Byla by tu ovšem také možnost ji formálně „zahustit“. Opakované vstupy flétny vytvářely ze zvukové básně jakési zvukové rondo a možná by nebylo od věci Noční vlak k této formě přiblížit i jinak. Myslím, že by získal na účinku a lépe by ubíhal. Jsou to jen první dojmy z jednoho poslechu.
V Novákových Carmina Sulamitis se orchestr rozrostl také o tympány a získal velmi sytý zvuk, jehož intenzita už byla na hranicích možností Mozartova sálu. K větším obsazením už by se v něm určitě sahat nemělo. Ensemble Opera Diversa hrál velmi dobře, dlouhodobá práce Gabriely Tardonové přináší pěkné výsledky. Vlastně tu pod jejím vedením zcela mimochodem a bez velké pozornosti vznikl komorní orchestr, který má předpoklady přetavit své hráčské schopnosti do osobitého interpretačního stylu.
Město jako hudba. Jan Novák: Choreae vernales pro flétnu a komorní orchestr, František Emmert: Flauto contralto concerto (premiéra), Ondřej Kyas: Noční vlak, sound-poem pro smyčcový orchestr, flétnu a klavír (premiéra), Jan Novák: Carmina Sulamitis pro mezzosoprán a komorní orchestr. Orchestr Ensemble Opera Diversa, Kristina Vaculová – flétna, Lucie Hilscherová – mezzosoprán, hudební nastudování Gabriela Tardonová. 26. 5. 2014, divadlo Reduta, Brno.
Leave a Reply