Světová premiéra skladby Petera Grahama a narozeniny Marka Kopelenta tvořily záchytné body včerejšího koncertu sdružení Konvergence v kostele sv. Vavřince. První část programu navíc hrálo lidsky, hudebně i myšlenkově spřízněné trio HoStoMor.

Jednu průběžnou a zvlněnou linii programu tvořily proměny a postupné zahušťování komorního zvuku. V celkově šesti uvedených skladbách se až na jednu výjimku nezopakovalo nástrojové obsazení, proměny začínaly od klavíru s houslemi a pokračovaly přes smyčcové kvarteto až ke kombinaci kontrabas, dvě kytary a viola. Program také střídal uvolněnější kompozice s velmi koncentrovanými, takže proměnlivost a jistá nevyzpytatelnost povzbuzující posluchačské soustředění fungovaly ve více rovinách.

Koncert zahájila Distance de fée japonského skladatele Toru Takemitsu se zřetelnými impresionistickými východisky. V centru první, tedy „hostomorské“ části stála Skladba pro housle, violu a klavír, ta se hrála vůbec poprvé. Peter Graham se v ní podíval na sonátovou formu a klasicismus – ovšem bez neoklasicistních anachronismů. A první polovinu koncertu uzavřela Mikroludia Ondřeje Štochla – jinak hybatele Konvergence i HoStoMoru – série zvukově křehkých, průzračných a vycizelovaných drobností, které jako by se obloukem vracely k Takemitsuovi. Ale kdyby posluchač měl naslepo jen podle těchto skladeb odhadovat původ obou autorů, je dost možné, že by Takemitsua umístil do Evropy a Štochla spíš do východní Asie.

Konvergence provedla Smyčcový kvartet č. 3 Marka Kopelenta, Čtyři kusy pro smyčcové trio Boguslawa Schaeffera a na závěr Sotto voce Sofie Gubajduliny. Tady byl opět pozoruhodný oblouk mezi první a poslední skladbou trojice, kdy Kopelentova krátká, ale nesmírně intenzivní výpověď našla protějšek a protiklad v jaksi příjemně upovídané, na kontrastech polohlasu a vzrušeného hlučení postavené Gubajdulině. Schaeffer mezi nimi působil výplňově jako sled ansámblových etud či studií.

Marek Kopelent měl v programu pozici nenápadně ústřední. Jeho skladba zahajovala druhou část koncertu, ale důležité je především to, že se jednalo o smyčcový kvartet. To je exkluzivní obsazení, pro které skladatelé nejpozději od Beethovenových časů píšou ty nejzávažnější výpovědi a vkládají do nich mimořádná sdělení, kvartetní literatura tvoří samostatný hudební vesmír. V Kopelentově kvartetu si jednotlivé nástroje kladou otázky, odpovídají na ně, reagují na vzájemné podněty, hledají a nacházejí společnou řeč, pocit vzájemného propojení je už ze samotné skladby mimořádně silný a provedení ho ještě podpořilo. Projev i činnost Konvergence se obvykle obrací spíš k niterným než k vnějším věcem, takže i připomínka narozenin Marka Kopelenta a gratulace proběhla neformálně a tak trochu mimochodem.

Trio HoStoMor tvoří v současné době houslistka Tereza Horáková, violista Ondřej Štochl a klavíristka Lucie Tóth. Posledně jmenovaná získala po své předchůdkyni z původní sestavy poněkud nepřiléhavou úlohu „Moru“ v názvu sdružení – snad se časem povede najít něco lepšího. Trio je v mnohém pochopitelně blízké Konvergenci a jejímu dlohodobému směřování k rafinované čitelnosti. V případě HoStoMoru se zatím ještě jedná o formující se útvar, který navíc nejspíš změní jméno, takže je brzy dělat závěry. V každém případě v něm ale vzbuzuje pozornost Tereza Horáková – ještě velmi mladá a evidentně talentovaná, která se mezi mnohem ostřílenějšími kolegy ani v nejmenším neztrácí. A celkově se rýsuje směřování ke kompaktnějímu a uzavřenějšímu zvukovému projevu než má variabilnější Konvergence.

Kromě již zmíněného kvartetu Marka Kopelenta byl klíčovým autorem večera Peter Graham. Jeho kompozice zcela bezpříznakově nazvaná Skladba pro housle, violu a klavír neustále připomínala cosi známého a zároveň to hned zpochybňovala nečekaným zpracováním. Jasně formulované, stručné a zpěvné motivy, ohlas menuetu i členění do vět neodolatelně evokovalo Josepha Haydna viděného současným pohledem – pronikavým, znaleckým, možná i maličko neuctivým, ale bez zlehčování. Byla to krásná ukázka toho, jak dlouhé mohou být kontinuity hudebních dějin i bez nostalgického hledění do minulosti.

Narozeniny Marka Kopelenta se budou intenzivně slavit dnes večer v Brně. Brno Contemporary Orchestra s Pavlem Šnajdrem provede v Besedním domě A Few Minutes with an Oboist – Concerto galante pro hoboj a komorní soubor z roku 1972 a Vyhnání pro mezzosoprán, hoboj sólo a 9 hlubokých smyčců na texty Starého zákona a Jana Amose Komenského z roku 2006. Kromě BCO účinkují Ivana Troupová, Vilém Veverka a Josef Klíč, Markovi Kopelentovi budou v programu dělat společnost Zbyněk Vostřák a Sofia Gubajdulina. Kdo to má do brněnského Besedního domu blízko, měl by rozhodně vyrazit za krásnou hudbou. Koncert začíná o půl osmé.

Toru Takemitsu: Distance de fée, Peter Graham: Skladba pro housle, violu a klavír, Ondřej Štochl: Mikroludia, Marek Kopelent: Smyčcový kvartet č.3, Boguslaw Schaeffer: Čtyři kusy pro smyčcové trio, Sofia Gubajdulina: Sotto voce. Trio HoStoMor (Tereza Horáková – housle, Ondřej Štochl – viola, Lucie Tóth – klavír) a Konvergence (Matěj Vlk – housle, Alex Aslamas j.h. – housle, Ondřej Štochl – viola, Sebastian Tóth – violoncello, Ondřej Melecký – kontrabas, Jan Tuláček – kytara, Tomáš Hanzlíček j.h. – kytara). 18. 4. 2017, kostel sv. Vavřince, Praha.