Musím říct, že jsem byl opravdu zvědavý, jak zní Janáčkova filharmonie Ostrava ve standardním romantickém repertoáru. S orchestrem jsem se dosud střetával především při interpretaci autorů druhé poloviny dvacátého století až současných, a tím jsem jej měl v rámci našich filharmonií podvědomě zařazený poněkud bokem. Včera jsem tedy poprvé slyšel JFO živě v pořadu “hrajeme našim abonentům”. Mimořádným hostem, který mě do Ostravy přitáhl především, byl klavírista Kirill Gerstein – provedl Prokofjevův Klavírní koncert č. 2.

Koncert byl sestaven výhradně z děl ruských autorů, podle Kirilla Gersteina dokonce těch nejruštějších. V případě Petra Iljiče Čajkovského bych o tom asi i pochyboval, ale polemizovat o tom s někým, kdo v Rusku vyrůstal, si netroufám. Zcela nesporné je to naopak u Michaila Ivanoviče Glinky, který tradici ruské klasické hudby založil. Z jeho díla jsme na úvod vyslechli populární předehru k opeře Ruslan a Ludmila. Rychlá, energicky zahraná skladba otevřela koncert přinejmenším nadějně, dirigent Michail Jurowski vedl orchestr k jasnému a přímočarému frázování. Dřevěné jeviště ostravského Domu kultury navíc tvoří jakousi rezonanční skříň a pomáhá orchestru k sytému, objemnému zvuku. V Ruslanovi mě rušily jen nevýrazné, rozmazané tympány.

V Klavírním koncertu č. 2 Sergeje Prokofjeva mě od začátku zaujalo, jak se interpretace Kirilla Gersteina vyvíjela po zvukové stránce. V první části první věty se silně připomněla jeho příchylnost k jazzu, měkký a lyrický projev v sobě měl něco z vibrafonu (ostatně Gersteina kdysi z Ruska do USA dostal Gary Burton). Od kvazijazzového preludování zvuk klavíru postupně nabýval na intenzitě a v dlouhé sólové pasáži už zněl vyloženě klasicky a s orchestrální mohutností. Ještě pregnantněji zněl klavír v opravdu živém scherzu druhé věty. Ve třetí větě se poněkud vrátil k lyrické náladě, aby se v bouřlivé závěrečné větě místy ztrácel a zase vynořoval z orchestru. Gerstein má celý Prokofjevův koncert vystavěný jako jeden velký, logický a uzavřený celek. Není k němu potřeba nic dodávat a také se velmi chvályhodně nepřidávalo. Na velmi slušné úrovni se ve vrcholné části večera předvedl i orchestr.

JFO vstoupila do letošní jubilejní sezóny se sloganem “nehrajeme kratce, hrajeme už šedesát let”. Dovolil bych si s první částí tvrzení polemizovat, především co se týká smyčců. V jejich hře jsem vlastně pořád slyšel cosi úsečného a strohého. Náznakem se tato nezpěvná tendence projevila už ve vedlejším tématu předehry k Ruslanovi a Ludmile, ale v celkově svižném tempu se tento nedostatek ještě víceméně schoval. V Symfonii č. 6 Petra Iljiče Čajkovského už se ale neschovalo nic, z jejího provedení jsem měl spíš nevalný pocit. Orchestr zněl slušně v tutti a fortissimu, jakmile ale hrály samostatné nástrojové skupiny, bylo slyšet mnoho drobných nepřesností v intonaci i nástupech. Nejhorší ale byla ta zmíněná úsečnost, orchestr se vlastně ani jednou opravdu romanticky nerozezpíval a pocit “široké ruské duše plné smutku” se nedostavil ani v poslední melancholické větě. Nejsem schopen posoudit, jestli za tím stojí víc projev orchestru jako takového, nebo mu toto krátkodeché frázování naordinoval Michail Jurowski.

Koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava s Kirillem Gersteinem přilákal do Domu kultury velmi slušnou návštěvu. Bylo téměř vyprodáno navzdory tomu, že v opeře měl zároveň premiéru Verdiho Ernani. Ostrava je evidentně schopná vygenerovat nemalé množství příznivců hudby, při které nejde jen o pobavení. Zároveň je ale také vidět, jak je dobře, když mají příslušné budovy přiměřenou kapacitu, která reflektuje reálnou poptávku. Janáčkovo divadlo se svými jedenácti sty místy by o tom mohlo vyprávět dlouhé a smutné příběhy – týkaly by se především operních představení. Nutno také dodat, že ostravské publikum svůj orchestr jistě velmi miluje. Ničím jiným si potlesk vestoje po provedení Čajkovského Patetické neumím vysvětlit.

Michail Ivanovič Glinka: Ruslan a Ludmila (předehra k opeře), Sergej Sergejevič Prokofjev: Klavírní koncert č. 2 g moll op. 16, Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 6 h moll op. 74, Patetická. Hudební nastudování – Michail Jurowski, Kirill Gerstein – klavír, Janáčkova filharmonie Ostrava. 10. 10. 2013, Dům kultury Ostrava.