Ke Stvoření není potřeba nic dodávat

22. 1. 2011, 17.12 | Boris Klepal

Spuštěná osvětlovací rampa zabírá celou scénu, vzadu se rozcvičují tanečníci – taková je představa počátečního chaosu v choreografii Uweho Scholze. Po chvíli se spustila stěna pro zadní projekci, rampa vystoupala ke stropu a taneční vize Haydnova Stvoření mohla začít.

Stvoření, foto Jana Hallová

Zadní projekce sestávala především z detailů lidského těla – od makrozáběrů struktury kůže přes lehce se dotýkající prsty (se zjevnou narážkou na Michelangelovu fresku) až po vypjatou mužskou hruď ilustrující právě stvořeného člověka. Na jedné straně musím uznat, že se jednalo o názornou ilustraci cíle, k němuž celý proces stvoření podle Genesis směřoval. Na druhé straně se v libretu hovoří především o stvoření bytosti s nesmrtelnou duší, která je schopna oslavovat Boha – tedy spíš o citu a intelektu než o dokonalém těle, které je pomíjivé. V tom spočívá rozpor, který byl kamenem úrazu celého nápadu interpretovat dílo tanečně. Jako plus hodnotím fakt, že choreografie i režie je většinou abstraktní a vyhýbá se vulgárně realistickému zobrazení procesu vzniku země a života (živě si dovedu představit katastrofu vzniklou smícháním záběrů vybuchujících sopek, zemětřesení a gejzírů, vrcholící Adamem a Evou běžícími mořským příbojem vstříc východu slunce). K pocitu abstrakce přispívaly i neutrální šedé kostýmy odvádějící pozornost od tanečníků k pohybu samotnému.

Stvoření, foto Jana Hallová

Hudební nastudování Caspara Richtera mělo logiku a rozhodně nepůsobilo jako pouhý doprovod pro směsku tanečních čísel. Přestože bylo určitě nutné přizpůsobovat tempa možnostem tanečníků, výsledek působil nenásilně a nešel proti duchu hudby. Orchestr se předvedl především pěkným, měkkým zvukem, který však místy hraničil až s rozmazaností. K tomu přistupovalo toporné a škobrtající provádění drobných ozdob, kterými je dílo protkáno. Za všechny uvádím dřeva, která měla charakterizovat půvabný zpěv ptáků v části Auf starkem Fittiche schwinget sich der Adler stolz – na jejich projevu nebylo půvabného vůbec nic. Podobně na tom byly kontrabasy ilustrující Leviatana. Doufejme, že se na odstranění těchto nešvarů pracuje, aby zmizely nejpozději do brzké premiéry Figarovy svatby.

Stvoření, foto Jana Hallová

Jana Krajčovičová Tajovská zaujala pěkným a znělým, i když nepříliš objemným hlasem, a velmi solidní koloraturní technikou. Myslím, že si jako jediná ze sólistů poradila s Haydnem beze zbytku i stylově, jen na několika místech jsem postřehl mírnou intonační nejistotu. Martin Gurbaľ má pěkný, sametový hlas, i když v hloubkách jeho rozsah nestačil a místy sklouzával k monotónnosti. Ondrej Šaling je jistě dobrý zpěvák, ale chyboval především ve výrazu: jeho projev byl příliš exaltovaný, souznějící spíš s romantickou operou než klasicistním oratoriem. Sbor byl umístěn po stranách orchestřiště – soprány a tenory vlevo, alty a basy vpravo. Stereoefekt, který tím vznikl, byl působivý obzvlášť při polyfonických částech, když zpívala jen jedna strana, tak spíš rušil. Výkon sboru byl ale celkově výborný a vnášel do celého provedení nejvíc světla a radosti.

Stvoření, foto Jana Hallová

Doprovodit Haydnovo mistrovské oratorium baletem je troufalost, která se podle mého názoru nevyplatila. Klasický tanec na špičkách (a zřejmě i jakýkoliv jiný) se s duchovním veledílem zcela míjí nezávisle na kvalitě choreografie či provedení – pochybná je už samotná myšlenka. Je to škoda, koncertní uvedení by mohlo být při vycizelovanějším nastudování skutečnou ozdobou repertoáru Janáčkovy opery.

Joseph Haydn: Stvoření (Die Schöpfung), libreto: Thomas Lindley. Hudební nastudování: Caspar Richter, choreografie a režie: Uwe Scholz, choreografické nastudování: Giovanni Di Palma, Montserrat Léon, scéna a kostýmy: Giovanni Di Palma, světelný design: Giovanni Di Palma, Petr Kozumplík, videoprojekce: Daniel Chruszcz, Giovanni Di Palma, sbormistr: Josef Pančík. Gabriel / Eva: Jana Krajčovičová Tajovská, Uriel: Ondrej Šaling, Raphael / Adam: Martin Gurbal‘. Sóla baletu: Ivona Jeličová, Eriko Wakizono, Andrea Smejkalová, Jana Přibylová, Maiko Abe, Jan Fousek, Michal Pimek, Marek Svobodník, Filip Veverka, Uladzimir Ivanou, Gianvito Attimonelli, Vítek Kořínek, Jeroen Selderslaghs, Adam Sojka. 21. ledna 2011, Janáčkovo divadlo, Brno.

Komentáře k článku „Ke Stvoření není potřeba nic dodávat“

  1. magie napsal:

    Ano! už jsem se bála, že ten posední odstavec nepřijde, ale je tam!;-) První půlku jsem viděla jen sbor-velká ryšavá hlava-sbor a balet mi vůbec nechyběl, ikdyž choreografie (aspoň v druhé půlce, kdy jsem si přesedla) byla efektní.. Zpěváci v sobotu (Priechodská, Kořínek, Gurbal) i sbor byli skvělí. Ty projekce nebyly podle mě zdařilé (až na ty Michelangeovy ruce) a s baletem (ikdyž krásným) tam byly navíc, stačilo by kvalitní koncertní provedení a zážitek z nádherné hudby jak mraky!:-)

Zanechte komentář