K rozpuštění operního souboru ND Brno

17. 10. 2011, 6.43 | Boris Klepal

Brněnskému opernímu souboru hrozí rozpuštění, město potřebuje šetřit. Ztělesněním bezohledného řešení „všechny vyhodíme, a až bude potřeba, tak je možná přijmeme zpět“ je kupodivu sociálnědemokratický primátor Roman Onderka.

Z provozních důvodů mimo provoz

Je tu ale vůbec nějaké řešení? I při důkladném přemýšlení mě nenapadá, kam operní soubor v Brně samostatně umístit. Jedinou možnost vidím v omezení činnosti činohry, která by se s operou musela vejít do Mahenova divadla. Je ovšem otázka, zda něco takového může projít přes obsidiánové souručenství Zdenka Plachého a primátora Onderky. Opera by se také mohla částečně provozovat – byť v hodně provizorních podmínkách – v Redutě. Vedlo by to sice všechno k nouzovému přestavění plánu na sezónu, ale souboru by nakonec mohlo i umělecky prospět, kdyby se musel poprat s komorním prostorem Reduty, jak se ukázalo při Ženitbě Bohuslava Martinů, Haydnovu Lékárníkovi i nedávné La Dafne.

Řešení vedené socialisty tolik vzývanou solidaritou by – krátce řečeno – spočívalo v tom, že by se uskrovnili všichni. Byla by tu také dobrá příležitost k omezení investic do Městského divadla Brno zaměřeného na zcela mainstreamovou muzikálovou komerci, která by podporu z veřejných financí neměla dostávat principiálně.

Tragicky působí fakt, že ředitel ND Brno Daniel Dvořák za svými zaměstnanci veřejně nestojí a zdá se, že hraje pouze o svou vlastní pozici. Zcela neviditelně působí postava nové ředitelky opery Evy Blahové, o níž nikdo nemluví, jako by se jí celá věc vůbec netýkala. Rád bych ji upozornil, že by se na takovém konfliktu mohla výrazně veřejně vyprofilovat a dát o sobě vědět. Je pravda, že by u toho dala vlastní hlavu na špalek, ale ředitel, který to pro svůj soubor neudělá, je stejně na pendrek.

Jak ve svém otevřeném dopisu brněnskému primátoru napsal bývalý ředitel opery, dirigent Tomáš Hanus, divadlo není fabrika, kterou je možno jen tak odstavit a po roce rozběhnout znovu. Divadelní provoz má svá specifika a rozpustit celý soubor dočasně je to samé jako rozpustit jej úplně. Radnice chce a musí šetřit, nemusela by se u toho ale chovat jako lakomý sedlák, který bez lítosti porazí koně, když chce koupit traktor. Je tu ovšem otázka, zda se od našich zastupitelů můžeme nějaké ušlechtilosti a smyslu pro vyšší věci nadít.

Prostor mezi Besedním domem a Pražákovým palácem, přes který musí projít návštěvníci filharmonických koncertů, využívá restaurace Hansen. Ta z něj učinila něco mezi venkovním grilem a pseudoundergroundovým klubem pro mládež, která si hraje na revoltu. O stáncích, které z Náměstí Svobody už prakticky nemizí, ani nehovořím. Kultura života v našem městě je obecně na úrovni hospodských zahrádek páchnoucích cigaretami a rozlitým pivem.

Situace je pochopitelně plná emocí, mizerně placeným členům souboru hrozí doživotní ztráta zaměstnání. Pokud jim mohu radit, doporučil bych co nejvíc racionálních argumentů, a co nejméně velkých slov o posvátném umění – tomu v naší politické reprezentaci sotva někdo rozumí. Nutná je i důkladná konzultace s právníkem, zda se s nimi vůbec jedná v souladu se Zákoníkem práce.

Veřejný protest proti rušení provozu Janáčkova divadla se uskuteční ve středu 19. října. Protestní průvod vychází ve 13:00 od budovy Janáčkova divadla a půjde přes Mahenovo divadlo, Kobližnou, Náměstí svobody a Rašínovou na Moravské náměstí, kde se uskuteční vedle kostela sv. Tomáše happening.

Iniciativa Nerušte Janáčkovo divadlo na Facebooku. Petice proti přerušení činnosti a likvidaci souboru Janáčkova divadla.

Gril na Náměstí Svobody, foto Boris Klepal

Z hlavního náměstí největšího města v České republice (Praha má status kraje)

Komentáře k článku „K rozpuštění operního souboru ND Brno“

  1. Pavel Drábek napsal:

    Pane Klepale,

    díky za komentář. Souhlasím s Vámi:

    * s těmito řediteli (Dvořák, Blahová, Plachý) nelze očekávat nic lepšího;

    * zastupitelstvo stejně nechápe a nepochopí: z tradice rozdává rozpočtové peníze (tedy nikoli své peníze), ale zatím nikdy neprokázali, že ví proč a za jakým cílem;

    * apely na důležitost umění jsou zbytečné, dokud se bude argumentovat penězi; na prvním místě musí být člověk (zpěvák, muzikant, herec) a důstojné zacházení s ním: to ovšem nedodržují ani jmenovaní ředitelé souborů, ani radní.

    Ta pivizace a zahrádkizace Brna mi tolik nevadí. Vadí mi ten posvátný argument obchodního zisku a lidovosti: tento buldozer nás všechny redukuje na zákazníky, konzumenty, klienty a podobná ekonomická abstrakta. Kontům to možná vyhovuje, duševnímu zdraví ne. Ale vysvětlujte to cynikům, klientelistům, kariéristům a nedoukům, kteří si záplatují sebevědomí kolotočářskými diplomy.

    Zdravím Vás!

    Pavel Drábek

  2. Jitka Zerhauová napsal:

    Pane Klepale,

    napsal jste to přesně. Stálo by to za uvedení v celostátním tisku. Přijďte dnes – v úterý 18.10. na tiskovku ve 14.00 hodin do Restaurace U Rudého vala na Kobližnou 2.

    • Jan Charypar napsal:

      Promiňte, pane Bojdo, ale když už jste tu popustil uzdu své barvité rétorice namířené proti pravicové politice, rád bych také věděl, jak byste si to oddlužení představoval Vy. Jedna věc je něco kritizovat a druhá nabídnout smysluplnou alternativu (přičemž ta alternativa musí splňovat základní kritérium – uskutečnitelnost).

  3. Martin Bojda napsal:

    Nejsem si jist, zda slovem „socialisté“ jsou míněni dnešní brněnští představitelé ČSSD. Pokud ano, velmi rád bych zdůraznil nepřekročitelný, základní rozdíl mezi socialismem a sociálním demokratismem, tedy varoval před jakýmkoli zaměňováním těchto pojmů, jež se v soudobém českém veřejném diskursu stalo běžným. Na sociálním demokratismu stojí naše moderní demokracie, což je třeba zdůrazňovat i přesto, že nepoměr mezi individuálním utilitarismem participace na mocenské struktuře a ideové souvztažnosti je stále fatálnější, jak si jistě dobře uvědomuje i Václav Bělohradský. Trpkou výpovědí o tomto je i nastíněný postoj sociálně demokratického vedení města. Při (mediálně snad zfalšovaném?) vědomí finančních točů v souvislosti s českým předsednictvím EU musí vyznít jakákoli diskuse o nutnosti šetřit v divadelním provozu arcipokrytecky – bohužel řada „občanů“ „spí s Karlem“.

    Směšné je to, že současné (vládní) elity si představují oddlužení/stabilizaci domácí ekonomiky škrty a zvyšováním daní, poplatků za bůhvíco, což žádné oddlužení ve skutečnosti není, jde jen o převod deficitu ze státní na soukromé kasy – dluhy, jež státu připravili moderní finanční aristokraté, šokujícím způsobem obdobní balzacovským typům (!), mají zaplatit jejich pracovní síly, kterým ještě je nejmenovaným směrem servilní masmediální masáží úspěšně vsugerováván pocit zodpovědné státotvornosti oněch politiků-škrtačů, zaštítěných groteskními figurkami sdíleného snu veřejného života. Tak se šetří na lidech, kteří žádný dluh/nedostatek peněz nezavinili, kteří naopak celý život produkují, duchovně či materiálně, tedy v opeře i stavbě silnic, a jejich zmanipulovanost dostoupila tak daleko, že oni sami volí proti svým zájmům, ve víře oné státotvornosti škrtacího oddlužování – učitelé volí strany slibující školné apod. Opět ryze balzacovské – nechtějí odstranit vykořisťující elity, chtějí mezi ně proniknout! Snem diktaturou kapitálu a imperativem růstu Růstu poníženého člověka, identifikujícího své občanství se svou sociálně-profesní kategorií, je dostat se na místo těch vykořisťujících.

    A bohužel si s generálmajorem von Schwarzburg, poučeni Adornem (Minima Moralia!), už nemůžeme ani říci: „A to je to nejkrásnější! Z toho všeho vyvodím důsledky!“ Ano: „O tom, kde jste byl, není řečí! Ptám se vás, kde jste teď!“ Jak přiléhavé pro nepochopení vědění coby vzpomínání, řeči coby ne výrazu, ale objektivace vzpomínkové akce v subjektové individuaci absolutního ducha. Jak smutné, mily Watsone!

    Především – snad do příštích voleb národ vystřízliví ze svých „TOP“ pocitů. Pokud ne, ať se pak zase nediví, protože už dnes je ten údiv trapný.

  4. Fady Al-kheir napsal:

    Něco mezi grillem a undergroundovym klubem je taky plný Jazzu, filmu a hlavně lidí. Jsou lidé, kteří mají raději mrtvý beton a pseudoromantickou představu neposkvrněného starého světa, ale pro mně je duležité aby veřejný prostor byl k setkávání a společnému žití… Byť kultury, kterou nepreferuji.

Leave a Reply to Jan Charypar