Jana Machalická se v Lidových novinách nedávno alespoň na malém prostoru a s potřebným odstupem pokusila střízlivě zhodnotit situaci kolem ND Brno. S článkem v zásadě souhlasím, jen si dovoluji připojit několik poznámek zblízka.

Iniciativa Nerušte Janáčkovo divadlo se cítí na koni poté, co byl odvolán plán na zrušení operního souboru a Daniel Dvořák stáhl výpovědi pro 51 zaměstnanců. Dalším cílem má být jeho odvolání z funkce ředitele divadla – jsou k tomu ale nějaké racionální důvody? Pokud přišel Dvořák do Brna po ostudném vyhazovu z pražského Národního divadla, neměla by se stejná hanebnost opakovat ani tady. A to přes všechen odpor, který jeho osobnost může svými manažerskými tahy vzbuzovat. Směšně ubohé řeči Václava Věžníka (08:41), o najímání mimobrněnských umělců opomíjím úplně.

Připomínám, že pod Dvořákovým vedením šla umělecká úroveň brněnské opery jednoznačně nahoru. Vzestup byl sice usnadněn tím, že se soubor odrážel ode dna, kam ho dovedli předchozí ředitelé, ale po dně se dá i pohodlně kráčet dál. Zvláště když na radnici není nikdo, kdo by byl schopen úroveň divadelní práce třeba jen rámcově zhodnotit, nebo si alespoň nechat poradit. Ostatně příšerné inscenace Dona Giovanniho a Cikánského barona v časech Karla Drgáče mě straší v těžkých snech ještě dnes. Připomínám příchod platných uměleckých posil (Csilla Boross, Peter Berger atd.), příležitost dostávají mladí režiséři (Kristiana Belcredi, Tomáš Studený) a nekonvenční projekty (La Dafne). Poslední ročník festivalu Janáček Brno pokládám rovněž za jednoznačný úspěch.

Na druhé straně se Daniel Dvořák na operu soustřeďuje způsobem, který vzbuzuje důvodné podezření, že ji pokládá za svou osobní doménu. To má za důsledek, že pod ním dlouho nevydrží žádný schopný a ambiciózní ředitel souboru – Tomáš Hanus i Rocc odešli po krátkém působení, během nějž nemohli vtisknout souboru žádné osobité stigma. Nyní přišla Eva Blahová, u níž zůstává rozum stát nad skutečností, že dávno neodstoupila sama. Je pravda, že nečekaně spadla do divokých událostí, s nimiž nemohla počítat. Než se stačila seznámit s novým prostředím a vlastně i zcela novou funkcí, začal se jí soubor rozpadat pod rukama. V takové situaci by těžko obstál i protřelý profesionál, ale proč by měl soubor vést někdo, kdo si neví a vlastně ani nemůže vědět rady? Zdá se, že si Daniel Dvořák přivedl poddajnou a poněkud neviditelnou osobu bez výraznější umělecké vize i lidského profilu.

Ještě jednu věc je nutno připomenout. Když Daniel Dvořák přicházel do Brna, prohlásil mimo jiné, že by mohl například zrušit činohru. Lidská paměť je krátká, ale že si na tuto provokaci nevzpomněl – pokud vím – nikdo z divadelní ani mediální obce, je zarážející. Přispívá k tomu do jisté míry fakt, že se Zdenkovi Plachému zřejmě daří vytvořit z činohry ND Brno vlastní divadelní píseček a svého nadřízeného de facto obchází – viz plánovaná hra Černá madona brněnská iniciovaná primátorem Onderkou jako oficiální městské představení. Po příšerném Zaslíbení to snad nemůže nikdo myslet po umělecké stránce vážně, o všech ostatních aspektech bych mohl jen spekulovat. Přece jen ale souhlasím s tím, co říkal v televizním rozhovoru Richard Novák, totiž že návrh na zrušení opery vůbec neměl být vysloven.

Myslím, že důvodem krize v ND Brno není Daniel Dvořák, ale ignorance městského zastupitelstva. Nemluvím zdaleka jen o tom, že město není ochotné poslat do divadla nezávislé auditory, aby se objasnily podivnosti v divadelním účetnictví, o nichž všichni mluví, ale nikdo nic konkrétního neví. Ještě horší je to, že na radnici není podle mého názoru ani jeden člověk, a to napříč politickým spektrem, schopný posoudit, co je pro kulturní život města potřebné a dobré. Tím, že se na momentálně citlivé kauze zviditelňuje opozice, se na věci nic nemění.