V Památníku Leoše Janáčka prezentovali studenti zahradní a krajinářské architektury své návrhy na řešení Janáčkova náměstí. Pro druháky to byla první velká komplexní práce, zadání bylo volné: museli svou koncepci sami pojmenovat, vysvětlit a před publikem krátce obhájit.

Janáčkovo náměstí je ztracený prostor, ostatně náměstí, které funkčně žádným náměstím není, by mohlo být symbolem brněnské architektury. V současné době je to spíš zbytnělé průchozí místo mezi Smetanovou, Antonínskou a hotelem Continental, podélně přilepené k rušné Kounicově ulici. Přímo na náměstí sídlí Ústav hudební vědy, přiléhá k němu zadní trakt Janáčkova domku (tedy dnešního památníku) a rektorát VUT (instituce méně vznešené jsou přes ulici, mám na mysli Skleněnou louku a Moulin Rouge).

Studenti se s komplikovaným prostorem snažili vyrovnat různě, o jejich úspěchu se hlasovalo, první tři získali drobné finanční ohodnocení. Můj favorit skončil na druhém místě, jako další mě potěšil návrh, který jako jediný obsahoval také venkovní scénu, která by nějaké to umění vytáhla ven zpoza zdí muzea i neprodyšně zavřeného hudebněvědného ústavu (schválně se zkuste dostat dovnitř, když nejste student ani zaměstnanec). Naopak velmi laciné mi přišly řeči o přenesení rytmu hudby Leoše Janáčka do linií cesty, výšky stromů apod., na něž došlo v různých variantách několikrát.