Hudba v sobě neobsahuje žádná konkrétní sdělení, nebo je alespoň těžké je najít. Na jedné straně to způsobuje, že se o ní strašně špatně mluví a píše, na druhé straně se dobrý hudebník uživí všude bez ohledu na jazyk. Dnešní matiné je věnováno Janu Novákovi a Karlu Husovi – dvěma českým skladatelům v emigraci.

Český muzikant v zahraničí je historicky něco zcela samozřejmého. Pověsti o Čechách jako konzervatoři Evropy jsou velmi staré a rádi si je připomínáme dodnes, český trumpeťák umí nasadit nenapodobitelný tón, jak věděl kapelník Selnicki v Cirkusu Humberto. Zkrátka co Čech, to muzikant; “bohužel” dodává k tomu škarohlídsky autor Hudebních masakrů➚ Jarda Konáš. Pravda je od každého kousek a s hudebností u Čechů je to přibližně stejné jako u Romů nebo jiných “přirozených” talentů. Typickým příkladem českého skladatele z dob, kdy nikdo nevěděl, co to znamená, budiž Vojtěch Jírovec. V encyklopediích se totiž jmenuje Adalbert Gyrowetz a v pamětech se sám označuje za Němce. Ale tím si bohatou historii české hudby ve světě nebudeme pro dnešek kazit. V klasicistních, ještě přednapoleonských dobách se na národnosti tolik nehledělo a setrvačností se to ještě pár let vezlo. Lidé chodili za prací a příležitostmi i hodně daleko a netýkalo se to jen hudby. Jiná situace je ovšem ta nedávná, tedy po druhé světové válce.

Někteří skladatelé odmítli přijmout politickou situaci po převratu v únoru 1948. Komu nestačila padesátá léta a namlsal se uvolnění v letech šedesátých, občas si po roce 1968 z několika nelehkých možností vybral emigraci na západ. Měl také na vybranou schválit okupaci a vysloužit si klid s nalomeným hřbetem, nebo se smířit s tím, že už může skládat jenom do šuplíku. My jsme samozřejmě zvyklí, že na zákony, vyhlášky a společenské dohody se hledí jen tak okrajově a pokaždé se mezi nimi dá nějak prokličkovat, ale tohle kličkování nikomu nezávidím. Mezi těmi, kdo nekličkovali, ale vyrazili rovnou pryč, byli Jan Novák➚ a Karel Husa➚. Oba se narodili v roce 1921, u nás je jejich tvorba spíš opomíjená, přičemž oba patří mezi skladatelskou špičku. Karel Husa ještě žije, Jan Novák zemřel v roce 1984.

• Trio Prisma plné energie i citu (Clara Nováková)

Jan Novák je mi přece jen bližší, jeho tvorbu znám lépe a přišel jsem také do kontaktu s jeho bratrancem Richardem➚, vynikajícím basistou, a jeho dcerou Clarou, flétnistkou neméně zdatnou. Vyprávěl mi o něm také legendární redaktor Českého rozhlasu Jaromír Nečas➚, takže se dostavil pocit jakési osobní blízkosti. Z jeho tvorby jsem na začátek zařadil Canciones Latinae – vokální skladby na latinské texty jsou jeho specialitou a značkou. Zpívá Melanie Veser, hrají Anders Miolin (13strunná kytara), Philippe Racine (flétna), Yuka Tsuboi a Jutta Hemedinger (housle), Pascale Brem (viola) a Johannes Degen (violoncello). Karel Husa odešel po studiích v Paříži do USA už v roce 1954, nejznámější je asi jeho Hudba pro Prahu 1968. Pro dnešní matiné jsem vybral skladbu Apoteóza této Země pro sbor a orchestr. Zpívá University of Louisville Concert Choir, hraje The Louisville Orchestra, provedení řídí autor.