“Antický chór snažil se lidem vysvětlit, co dávno pochopili sami,” jak říká postava Veřejného mínění, která jej zastupuje. Myslím ale, že se budete výborně bavit bez ohledu na to, kolik z libreta operní burlesky Orfeus v podsvětí pochopíte.

Rouhačská feérie na antické téma je zábavná dodnes i bez znalosti a pochopení konkrétních neřádů, z nichž si kdysi utahovala – stačí ty obecné, které se nemění. Nepovedené manželství, v němž si manželé dělají, co je napadne, vládnoucí bohové, kteří lidem zakazují to, co provádějí sami. Oproti Ovidiovi je tu všechno naruby – Orfeus nemůže vystát Eurydiku, která neumí nic než se ohánět polobožským původem, ta zase nenávidí Orfea a ještě víc hudbu. Zaplétá se proto s pastýřen Aristeem, což je přestrojený Pluto (tady upozorňuji, že jako pastýř ovcí vystupuje i Rarach v Čertově stěně – lepší symbol mužské nevinnosti na zemi těžko najdete a Smetana i Krásnohorská Orfea v podsvětí znali). Eurydika umírá dobrovolně, aby s ním mohla odejít od manžela do podsvětí, Orfea k její záchraně přiměje Veřejné mínění. Juno nutí Jupitera, aby zapeklitou sitaci řešil, ale ten nakonec Eurydiku sám svede v podobě mouchy (a moc práce mu to nedá).

Jacques Offenbach je hudebně neuvěřitelně vtipný, lyrická místa jsou řídká a spíš ironizující než sentimentální, při vzpouře bohů proti Jupiterovi se ozve Marseillaisa, při Orfeově strojeném lkaní citát z Glucka. Jiří Zahradníček jako Pluto je výrazově trošku mimo, spíš oddaný milenec než profesionální svůdník. Ona je ale vlastně celá věc pojímaná poněkud lyricky, je to zřetelné ve srovnání s divokými tempy a rasancí současných offenbachovských nahrávek Marca Minkowského. Orchestr pod vedením Milivoje Uzelace ale hraje velmi dobře a pěvci také nejsou marní, i když se na ně výhrada k příliš lyrickému výrazu dá vztáhnout obecně. Lepší jsou v tomto směru mluvené výstupy činoherců včetně lehce démonického Pluta Karla Fialy.

Inscenace se odehrává v rámci “televizní antiky” s malými výlety do současnějších reálií: Kupido jezdí na kolečkových bruslích, tanečnice proslulého kankánu jsou takové, jak je známe ze starých plakátů Moulin Rouge, nymfy nosí cosi jako dvoudílné plavky, Orfeus frak. Celkový dojem je spíš divadelní než filmový, ale nijak to nevadí, i když průvod nebešťanů chodí po studiu pořád dokola, aby jich vypadalo víc. Do nemoralizující parodické atmosféry to ale bez problémů zapadá, takže bych řekl, že tohoto Orfea v podsvětí vidět chcete, nebo byste aspoň měli chtít vidět.

Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí (Orphée aux enfers), libreto Ludovic Halévy, úprava Hector-Jonathan Crémieux, český překlad Ivo Fischer. Hudební nastudování: Milivoj Uzelac, režie: Milan Macků, dramaturg: František Koníček, scéna: Michael Dáňa, kostýmy: Ladislav Branč, Zdena Kadrnožková. Orfeus – Zdeněk Švehla / Josef Čáp, Eurydika – Jana Jonášová, Juno – Věra Macků, Jupiter – Jiří Joran / Josef Bek, Pluto – Jiří Zahradníček / Karel Fiala, Diana – Galla Macků, Styx – Jiří Koutný, Venuše – Jiřina Marková / Hana Talpová, Merkur – Vratislav Kadlec, Kupido – Pavla Břínková, Minerva – Věra Beranová, Neptun – Karel Gult, Bacchus – Oldřich Musil, Morfeus – Leoš Kaltofen, Hebe – Michaela Černá, Mars – Miloš Zavřel, Veřejné mínění – Věra Soukupová / Nelly Gaierová. Symfonický orchestr a pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, pěvecký sbor a balet Hudebního divadla v Karlíně. Československá televize Praha 1980.