Hudební lamento v Domě umění

13. 4. 2011, 7.46 | Boris Klepal

Setkání s tvorbou Dalibora Spilky a Herberta Howellse – pro mnohé jistě první – připravil Ensemble Opera Diversa v brněnském Domě umění. Působivý koncert, zdaleka ne tak chmurný jak napovídal název, byl vzpomínkou na Spilkovy nedožité 80. narozeniny.

L. Kašpárková, J. Novotný, Slovanské kvarteto, Dům umění města Brna, foto Barbora Antonová

Postní koncert Ensemble Opera Diversa se držel označení lamento jen částečně. Dramaturgicky jej mnohem více sjednocovala konfrontace různorodých přístupů k využití komorních smyčcových ansámblů. Přibližně v čase „zlatého řezu“ koncertu přišel i jeho vrchol – provedení Křížové cesty Dalibora Spilky, jehož dílu byl večer věnován především. Slovanské kvarteto, které jej hrálo, bylo i součástí orchestru v ostatních skladbách. Dá se říci, že tvoří osu, kolem níž se točí jeho celková solidní úroveň. Hudba sledovala text Josefa Suchého a více ilustrovala náladu veršů než doprovázela zpěv a recitaci. Lucie Kašpárková zazpívala svůj part s přesvědčivou lyrickou vřelostí, recitace Jana Novotného naopak působila nejistě a nepřipraveně (podle původní informace na webu měl recitovat Ondřej Krajtl – možná se jednalo o záskok, ale nikdo jej neohlašoval).

D. Šlechta, V. Spilka, Ensemble Opera Diversa, foto Barbora Antonová

„Diversní“ orchestr řídil skladatelův syn Vít Spilka kromě Křížové cesty a Hindemithovy Trauermusik, které se obešly bez dirigenta. Orchestr hrál dynamicky a živě, pomalé pasáže nepostrádaly vnitřní napětí. Z celkového zvuku jen občas vykoukl nepřesně intonovaný tón jednotlivého nástroje, slyšet to bylo především v houslích.

Jako poněkud slabší začátek na mě působila Spilkova Tristezza. Ne snad interpretací, ale samotná skladba tvořená sledem krátkých polyfonických pasáží začala být velmi brzy předvídatelná a nepřekvapivá. Mnohem lépe vyzněla Partita in A, i když se náladou i strukturou vztahovala spíš k neapolské ouvertuře než k lamentu. Ke starým formám se jistým způsobem vázala i Elegie Herberta Howellse, kde střídání sólové violy, smyčcového kvarteta a komorního orchestru evokovalo concerto grosso. Violista David Šlechta má pěkný tón, subtilní a s minimem vibrata. Místy však byl subtilní až příliš a ve zvuku celého orchestru zanikal. Párkrát se to stalo i v Trauermusik Paula Hindemitha. Studie pro smyčce, kterou Pavel Haas napsal v terezínském ghettu, má chmurné spíš okolnosti vzniku než charakter, jak ostatně uváděl i program. Živá, energická skladba uzavřela vydařený koncert, jemuž by prospěl snad jen lépe zvolený zastřešující název.

Hudební lamento, koncert věnovaný dílu Dalibora Spilky a Herberta Howellse. Dalibor Spilka (1931–1997): Křížová cesta – čtrnáct zastavení Ježíše Krista (1994), Tristezza, il tempo per archi da camera (1992), Partita in A (1977) (Allegro – Adagio – Allegro vivo), Pavel Haas (1899-1944): Studie pro smyčce, Herbert Howells (1892-1983): Elegie pro violu, smyčcový kvartet a smyčcový orchestr, op. 15, Paul Hindemith (1895-1963): Trauermusik pro violu a smyčce. Lucie Kašpárková – soprán, David Šlechta – viola, Jan Novotný – recitace. Slovanské kvarteto, Ensemble Opera Diversa, dirigent Vít Spilka. 12. 4. 2011, Dům umění města Brna.

Zanechte komentář