Herberta von Karajana jsem se jako malý bál. Za výlohou obchodu s deskami měli jeho album se zamračeným portrétem člověka, který vypadal, že při dirigování žere děti. On to nejspíš nedělal, ale vykládejte to děcku.

Uměl to stejně dobře s hudbou i byznysem a pečlivě si hlídal své teritorium, které se rozkládalo přibližně po celé severní polokouli. Po druhé světové válce měl jako mnoho německých umělců potíže s veřejným vystupováním. Využil toho producent stejně geniální, jako byl Karajan dirigent. Walter Legge jej svázal s čerstvě založeným Philharmonia Orchestra a postaral se tak o sérii skvělých nahrávek i jeden z vrcholů Karajanovy kariéry.