Filharmonický zážitek k rychlému zapomnění

2. 12. 2011, 9.55 | Boris Klepal

Filharmonie Brno včera – mírně řečeno – neměla svůj den. Koncert z komorní abonentní řady nedosahoval ani řadové kvality, byla to spíš ostuda.

Irvin Venyš, ilustrační foto, zdroj www.irvinvenys.cz

Večer nezachránil ani výkon klarinetisty Irvina Venyše. Jeho úzký, spíš ostřejší tón se ke Klarinetovému koncertu Aarona Coplanda dobře hodil, souzněl s jazzovými inspiracemi, kterými je skladba prosycena. Kadence, jíž jsou propojeny dvě věty koncertu, byla nejsvětlejším okamžikem celého vystoupení. Špatný pocit z orchestru, který budil dojem, že vidí noty poprvé a nemá čas se ani pořádně dívat na dirigenta, ale sólista přece jen překonat nedokázal. Před stylově vhodně zvoleným přídavkem Rendezvous with Benny pro klarinet a smyčcové kvarteto Alana Shulmana rozdal spoluhráčům noty, čímž měl být vzbuzen dojem, že se jedná o spontánní interpretaci z listu. Věřil jsem tomu v tomto případě méně než po celý zbytek večera.

Všechny nedostatky ukázala již úvodní Symphonia bipartita Jana Nováka. Rozmazaný zvuk smyčců se místy přeléval do nepříjemně ostrého forte, orchestr zněl nekompaktně, jako by každý hrál sám za sebe. Dřeva nebyla schopna nasadit v pianissimu, z celkové bídy poněkud vyčníval pouze klarinet. Nekonkrétní tympány dokreslovaly smutný výsledný obraz nebo spíš šedivou čmouhu, kterou celé vystoupení připomínalo. Stanislav Vavřínek se snažil vést orchestr povzbuzujícím způsobem, ale hudebníci se nezdáli být na příjmu. Tak špatný koncert jsem pod jeho taktovkou ještě neslyšel, bývá spíš zárukou solidní kvality.

Nešťastný koncert zakončila Symfonie č. 4 Ludwiga van Beethovena. Předpoklad, že by orchestr aspoň toto základní dílo symfonického repertoáru mohl mít zažité, se bohužel nenaplnil. Veškerý pocit marnosti se zkoncentroval do zoufalého zatroubení lesního rohu v závěru druhé věty. Málokdy se mi stává, abych byl s úlevou rád, že byla z Beethovenových symfonií zvolena do programu jedna z těch kratších.

Publikum ocenilo obě poloviny koncertu vřelým, pro mě zcela nepochopitelným potleskem. Letití abonenti si zřejmě svůj orchestr hýčkají za všech okolností a na faktickou stránku provedení neberou zřetel. Já jsem byl jen rád, že je ta bída konečně za námi.

Aaron Copland: Klarinetový koncert (Clarinet Concerto), Jan Novák: Symphonia bipartita, Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 4 B dur op. 60. Hudební nastudování: Stanislav Vavřínek, klarinet: Irvin Venyš, Filharmonie Brno. 1. 12. 2011, Besední dům, Brno.

Komentáře k článku „Filharmonický zážitek k rychlému zapomnění“

  1. Vilém Veverka napsal:

    Vážený pane Klepale,

    pozorně jsem si přečetl Váš článek. Rád bych se Vás zeptal, to byl koncert opravdu tak příšerný, jak píšete? Osobně, přesto, že jsem koncert nehrál ani neslyšel se mě Vaše řádky poměrně dotýkají. Pokud by Vaše slova byla skutečně objektivní a měl bych je brát vážně, pak bych se musel logicky ptát, proč vůbec máme v Brně „tak špatný orchestr“, který není schopen zahrát ani skladby kmenového repertoáru? Budu rád, když přijdete na jeden z koncertů tento týden a opravíte si Váš dojem z jak píšete bídného koncertu.

    S pozdravem

    Vilém Veverka

    solohobojista Filharmonie Brno

Zanechte komentář