Provedení opery Foreign Experiences Roberta Ashleyho bylo strhující. Spíš záplava než tok textu a elektronické hudby měla hypnotický účinek a vtáhla publikum do svého vlastního světa.

Foreign Experiences jsou součástí tetralogie Now Eleanor’s Idea, která je ale ještě součásí vyššího celku spolu s operami Perfect Lives a Atalanta. Now Eleanor’s Idea rozvíjí příběh osob zmíněných v Perfect Lives, zabývá se jejich osudy, vnímáním reality a možnostmi seberealizace. Každá část tetralogie reflektuje úhel pohledu některého náboženství, v případě Foreign Experiences je to letniční hnutí.

Je až s podivem, jak silně může na člověka zapůsobit věc, které vlastně nerozumí. Kulturní i životní prostředí, o nichž se mluví v libretu, jsou pro nás skutečně zcela cizí, z jiného světa. Život v Americe je úplně jiný a Robert Ashley neabstrahuje ani nezobecňuje, mluví o konkrétních událostech a okolnostech. I při vší neotřelosti a svéráznosti jeho díla se nakonec potvrzuje stará pravda: opera stojí a padá se silnou hudbou a stylovou interpretací.

Bylo by asi dobré, pozastavit se nad tím, čemu se tu vlastně říká opera. Hudebnědramatické dílo jsme jistě slyšeli, ale spíš než o zpěv se jedná o stylizovanou recitaci na přibližných výškách tónu, výrazně se tu pracuje s barvou hlasu a jeho všemožnými modulacemi. Kdybych se chtěl mít na pozoru před klamáním publika, které masově ustrnulo někde u Bohémy, asi bych mluvil spíš o komorním voicebandu, ale žánrové zařazení je tu nepodstatný detail. Robert Ashley pracuje s různorodými výrazovými prostředky rovnocenně, stejně jako se v libretu objevují na stejné úrovni předměty denní potřeby i mystické zkušenosti.

Původní verze opery byla napsána pro sedm hlasů a orchestr. My jsme slyšeli novou verzi, kterou pořídil Sam Ashley, který byl také jedním ze dvou protagonistů společně s Jacqueline Humbert. Tato skromější verze počítá se dvěma herci, sedmi nahranými hlasy a elektronikou. Opera se skládá ze čtyř osmnáctiminutových částí, hudba plyne v pravidelném pulzu, přesto ale nikdy nesklouzne k monotónnosti. Propracovaný a sehraný projev obou účinkujících působil zcela bezprostředně i v místech, kde v přívalu slov unikalo textové sdělení.

Po zvukové stránce se mi zdály poněkud přehnané basy, ale to mohl být záměr. Určitě bych uvítal, kdyby bylo k dispozici libreto, alespoň na webu. I tady je ale možné, že znásobení enigmatičnosti textu, k níž nemožnost předchozího seznámení přispívá, je součástí autorského a interpretačního záměru. Hudební produkce tohoto typu asi nikdy nebudou masovou záležitostí, ale příznivci rockového mainstreamu by možná byli překvapení, kde také mohl brát David Bowie inspirace k mezihrám na albu 1. Outside, na které jsem si během večera několikrát vzpomněl. Nakonec se potvrdilo, že setkání se silnou osobností je vždy podnětný zážitek, i když přesně nerozumíme jazyku jejího kmene.

Robert Ashley: Foreign Experiences (1994), komorní verze opery pro dva hlasy. Sam Ashley – zpěv, režie a syntetizované orchestrální party, Jacqueline Humbert – zpěv, Robert Ashley, Sam Ashley, Thomas Buckner, Marghreta Cordero, Jacqueline Humbert, Joan LaBarbara, Amy X Neuburg – nahrané hlasy v pozadí. 5. března 2011, Stadion (bývalé G-studio), Brno, česká premiéra. V rámci festivalu Expozice nové hudby.