Závěrečný koncert festivalu byl spíš unavený než slavnostní. Vymykal se především výkon Kirilla Gernsteina v Schönbergově Koncertu pro klavír a orchestr.

Hudbě předcházela site specific performance Karine Guizzo ve foyer, které jsem nerozuměl. Nijak mi nevadila, ale ani nezaujala a nevím, co k ní říct.

Koncert samotný začal neslaným-nemastným provedením Janáčkovy kantáty Na Solání čarták. Orchestr hrál snaživě, ale nejistě, zdálo se, že skladbu nemá řádně nacvičenou a zažitou. Provedení chyběla jiskra a suverenita, čemuž příliš nepomohl ani tenorista Peter Straka a Český filharmonický sbor Brno. Unylý projev orchestru se nezlepšil ani v Koncertu pro klavír a orchestr Arnolda Schönberga, výjimkou byly bicí nástroje a především Kirill Gernstein, jehož entuziastický přístup zachraňoval, co se dalo. Oceňoval jsem i jemná dynamická odstínění a jasný, konkrétní tón. Ve Třech kusech pro orchestr Albana Berga brněnští filharmonici ožili, najednou hráli dynamicky, pestře a koncert nabral na obrátkách. Při Janáčkově Věčném evangeliu se ale propadli zpět do počáteční nudy, navíc začaly být úplně nevýrazné i tympány a Evě Hornyakové nebylo rozumět ani slovo. S výjimkou několika krátkých hymnických pasážích vedl Zsolt Nagy orchestr zcela jednotvárně.

Janáček Brno 2010 by si vzhledem k celkově vysoké úrovni zasloužil lepší než takto unavený konec. Koncert sice nebyl vyloženě špatný, ale nad průměr se rovněž nevyšplhal.

Slavnostní závěr (Janáček, Schönberg, Berg). Leoš Janáček: Na Solání čarták, Arnold Schönberg: Koncert pro klavír a orchestr, op. 42, Alban Berg: Tři kusy pro orchestr, Leoš Janáček: Věčné evangelium. Dirigent: Zsolt Nagy, klavír: Kirill Gernstein, tenor: Peter Straka, soprán: Eva Hornyaková, Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno. 28. 11. 2010, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Janáček Brno 2010.