Vytvořit hudební epochu v Brně není takový počin jako zatřást celou operou. Jakýsi epochální počin ale dirigenta Františka Jílka a hudebního dramatika Richarda Wagnera přece jen spojuje. Kromě toho se oba narodili ve stejný den, jen Jílek o sto let později.
František Jílek (22. 5. 1913 – 16. 9. 1993) byl doma především v Janáčkově divadle, ale na zasloužilá kolena přišel jako šéfdirigent ke Státní filharmonii Brno. Mezi oběma institucemi panuje odjakživa jistá – navenek pečlivě tajená – rivalita. Přesto se filharmonii s Jílkem podařilo dosáhnout úrovně, jakou od té doby nezopakovala. Někteří členové orchestru na něj vzpomínají dodnes jako na nezpochybnitelnou autoritu. „Tohle by za Jílka nebylo možný,“ utrousí v soukromí, když se jim něco nepozdává. Jílkovu osobnost popsal Jiří Beneš, k osobní i zasvěcené vzpomínce je těžké něco dodat.
Richard Wagner (22. 5. 1813 – 13. 9. 1883) nepatří k běžným autorům českých operních divadel. Vzhledem k tomu, v jakém je naše opera stavu, je to spíš štěstí. Špatně zahraný Wagner je větší utrpení než jiná, vstřícnější díla. Obecně je to ale škoda, takovou díru v repertoáru není možné ničím zakrýt. Dnešní matiné se Wagnera jen okrajově dotkne, jeho protagonistou je především František Jílek.
V úvodu diriguje Českou filharmonii v orchestrální suitě z opery Osud Leoše Janáčka. Následuje vokální mezihra: zpěv In fernem Land z opery Richarda Wagnera Lohengrin přednese Vilém Přibyl➚. Na závěr se dostane ke slovu i Státní filharmonie Brno v orchestrální suitě z melodramu Smrt Hippodamie. Jejím autorem je Zdeněk Fibich, patrně největší wagnerián mezi českými skladateli. Diriguje opět František Jílek.
Leave a Reply