Ačkoliv v úvodu včerejšího koncertu BBC Philharmonic a HK Grubera ve vídeňském Konzerthausu stála MacMillanova kompozice Oběť, velikonoční dobu dramaturgie nijak nereflektovala. Byla ale sestavená pozoruhodným způsobem a tvořila zvláštní dusnou gradaci s lehkovážným koncem.

Pro mě byl komplikovaný především začátek skrze neplánovanou zastávku vlaku v Gänserndorfu. Pokud jsem dobře rozuměl chrchlavému reproduktoru, někde před námi byly odcizeny jakési provozně zcela nezbytné dráty. Dlouho jsme stáli, čekali na opravu a nakonec se šinuli podivnými oklikami. Nestačila na ně ani devadesátiminutová rezerva, kterou jsem si dal, a do Konzerthausu jsem přišel asi o dvacet minut později. S německou úctou k pravidlům i lidem jsem nebyl vpuštěn do sálu, ale donesli mi židli a většinu Brittenovy Serenády jsem viděl a slyšel z monitoru.

Interludia z opery Jamese MacMillana The Sacrifice jsem tedy úplně promeškal a dost mě to mrzelo. Nepokusím se ani o nějaké sebeobelhávání, že Benjamin Britten zněl i přes odposlech dobře. Soudě podle druhé poloviny dobré to asi bylo, ale snažil jsem se na podrobnosti spíš nemyslet. Především na tenor Iana Bostridge, který mám rád. Zlodějům drátů přeji, ať jim ruka upadne.

Orchestr BBC Philharmonic měl ohromně svěží zvuk a energický projev, především žestě byly neuvěřitelně živé. Po Interludiích a zadumané Serenádě musel být nápor bergovského zvuku v druhé půli impozantní. Dirigent HK Gruber zařadil na její začátek vlastní dvoudílnou kompozici Dancing In The Dark. Její první část je tvořena hutnými, temně znějícími plochami, do nichž vpadají prudké poryvy tanečních rytmů z doby mezi válkami. Inspirace zábavnou hudbou a způsob jejich vstřebávání se tu odkazují spíš k Mahlerovi (či zmíněnému Albanu Bergovi) než k Johannu Straussovi. Dynamické kontrasty byly propastné a výborně provedené, zvuk při vší rasanci neztrácel ušlechtilost. Druhá, hybnější část ve formě toccaty dovedla Dancing In The Dark k mohutnému vyvrcholení.

Orchestrální výtah z hudební komedie On The Town Leonarda Bernsteina propojovaly s předchozí Gruberovou skladbou taneční inspirace. Ocitli jsme se ale už spíš ve Straussovském světě, který taneční hudbu přiznává zcela bez okolků. Nezasazuje ji do filozofických souvislostí, ale přece jen s ní pracuje na vysoké kompoziční úrovni. Filharmonici z BBC a HK Gruber ji zahráli s energií a stylovou lehkostí, která neměla daleko ke špičkovým swingovým orchestrům.

James MacMillan: The Sacrifice – Tři interludia (2005–2006), Benjamin Britten: Serenade op. 31 pro tenor, lesní roh a smyčce (1942), HK Gruber: Dancing In The Dark (2002), Leonard Bernstein: Předehra On The Town (1944–1945), Three Dance Episodes (On The Town) (1944–1945). Hudební nastudování – HK Gruber, Ian Bostridge – tenor, Stefan Dohr – lesní roh, BBC Philharmonic. 19. 3. 2013, Wiener Konzerthaus.