Taneční maraton na Steel Pier je muzikál, což je žánr, který mi není úplně blízký, takže jen opatrně naznačím pár věcí. Příběh z doby Velké hospodářské krize se odehrává v rámci vyčerpávající taneční soutěže v zábavním centru Steel Pier. Kdo vydrží nejdéle tančit, vyhraje. Soutěž je pochopitelně cinknutá, favoritka je manželka organizátora. S únavou se rozpadají vztahy, padají morální zásady, zábrany i charaktery. Důležitý není výkon, ale sponzoři. Kdyby se místo taneční maraton řeklo fotbal, nemusí se na tom měnit ani slovo a máte hru ze současnosti.

Představení studentů JAMU – nyní už bývalých – v Divadle na Orlí mělo nedávno derniéru a toto byl ještě jakýsi přídavek pro festival Divadelní svět. Představení mělo spád a fungovalo navzdory pochopitelným technickým nedokonalostem. Zásloužila se o to ve značné míře i „dospělá” kapela, která držela spolehlivý hudební grunt. Účinkující na tom byli pohybově i se zpěvem přiměřeně dobře – přiměřeně vzhledem k věku a zkušenostem. Řekl bych, že nikdo vyloženě nevyčníval k dobrému ani špatnému extrému. Mnohem důležitější než lovení potenciálních talentů mi ale přišlo, že všichni hráli s ohromným nasazením a představení funguje jako celek. Mimo jiné jsem se přistihl, že si mezi tanečníky opravdu hledám svého favorita, jak o to soutěžící usilovali v rámci scénáře. Inscenace takto vtahovala do děje i obecenstvo – jsem přesvědčený, že jsem v tom nebyl sám.

Co se týká samotného zážitku, bylo pro mě problematičtější první dějství – pozor, přichází subjektivní dojmologie. Schylovalo se k dramatu, charaktery se celkem dokonale odkryly, bylo jasné, že to nedopadne úplně šťastně. Neustále se do toho ale pletla hudební čísla zastavující děj, což je muzikálu samozřejmě těžké vyčítat. Hudba vycházející z meziválečné pop music pro mě však není tak atraktivní, aby mě udržela v pozornosti. Pro jistotu ještě jednou připomínám, že je to můj osobní problém. Výborný byl aktšlus s vyřazovacím během, který měl pročistit množství soutěžících. Druhé dějství bylo hudebně a dramaticky soudržnější, jen konec opakující dvakrát titulní melodii už se poněkud vlekl. To je ale spíš věc dramaturgie.

Pokud vám celá věc připomínala film Koně se také střílejí, máte pravdu. Vězte však, že nikdo nebyl zastřelen a ústřední dvojice – tedy hvězdná tanečnice a její nově nalezený partner – odkráčela středem, byť každý zvlášť. Nejednalo se tedy o úplně sluníčkový happyend, spíš odchod do nejistoty.

Představení Musik, Musikk, Musique k nám přivezlo maďarské Divadlo Józsefa Katony. Bylo sledem meziválečných písní ztvárněných jako varietní čísla. Hudebně se tedy obracelo ke stejnému období jako Steel Pier, kromě pomyslné procházky po Evropě ale nenabídlo nic dalšího. Živá kapela střídala hudební styly od německého kabaretu po portugalské fado, ale nebyla ani zdaleka tak dobrá, aby je zvládla se ctí. Bylo to profesionálně zahrané, ale asi na úrovni lepšího baru. Zpěváci měli navíc zřetelné problémy s intonací a poslouchat je bylo občas utrpení. Bylo to opravdu jen varieté a je otázka, proč sem takové představení vozit. Publikum se i bavilo, ale kdo z těch rozesmátých lidí by jel na takovou věc do Budapešti? Pokud by na to lidé nejeli tam, není nutné vozit jim to sem. Myslím, že festival by se měl orientovat na představení spíš podnětná než zábavná. Pokud už něco takového má přijít na řadu, tak rozhodně ne jako součást hlavního programu. Na nádvoří Městského divadla k pozdnímu večernímu posezení snad ano.

Tam se včera usídlil Divadelní spolek Ústaf, který završil den sborovou recitací více či méně žertovných textů. Bylo to zábavné pro nepříliš pozorný poslech. Doufám, že při běžných představeních soubor méně vtipkuje a více hledí na ucelenost představení než při takovémto Best of na zahrádce vinárny. Další zpravodajství očekávejte průběžně.

Divadlo na Orlí. John Kander, Fred Ebb, David Thompson: Taneční maraton na Steel Pier. Překlad libreta, dramaturgie: Pavla Hoggard, režie: Robert Gordon, asistent režie: Ján Jackuliak, hudební nastudování: Dada Klementová, Tomáš Küfhaber, dirigent: Tomáš Küfhaber, choreografie: Hana Litterová, step: Martin Burda, scénografie: Lucie Halgašová, kostýmy: Kati Alli Pauliina Lätti, Emma Alexandra Lehmusruusu. Bill Kelly – Ondřej Studénka, Rita Racinová – Jitka Jackuliak, Shelby Stevensová – Vendula Příhodová, Mick Hamilton – Peter Pecha, Mistr Walker – Adam Rezner, Buddy Becker – Ján Filip/Jan Brožek, Betty Beckerová – Barbora Remišová, Johny Adel – Juraj Dobiš, Dora Fosterová – Kateřina Sedláková, Happy McGuire – Marek Kolář, Precious McGuierová – Natália Hatalová, Luke Adams – Carlos Alonso Vilches/Tomáš Žilinský, Květy Atlantiku/Mickova poupátka – Lucia Jagerčíková/Jitka Jackuliak, Kateřina Falcová, Rebeca Izquierdo/Barbora Dobišarová, Company – Maria Garcia de las Llanderas, Carolin Ramil Sanders, Ana Elisa Martínez, Balmori, Simâo Herbert Lopes Biernat, Ibrahim VolgaMengu, Emma Alexandra Lehmusruusu, Kati Alli Pauliina Lätti, Ján Jackuliak j.h., Kapela – Tomáš Küfhaber, Petr Sládek/Juraj Valenčík, Stanislav Pliska, Robin Schenk/Martin Kostaš, Jaroslav Jiráček/Pavel Petrla, Václav Švaňhal/Pavel Debef, Antonín Mühlhansl/Radim Hanousek. Divadlo na Orlí.

Divadlo Józsefa Katony. Musik, Musikk, Musique. Dramatizace: Balázs Cziegler, dramaturgie: Zöldi Gregory, režie: Réka Pelsőczy, výběr písní: Albert Markos, choreografie: Fejes Kitty, Bajar Levente, kostýmy: Tihany Ildi, vizuální řešení: Vince Varga. Hrají: Jordán Adél, Kocsis Gergely, Nagy Ervin, Ónodi Eszter, Rezes Judit, Tasnádi Bence. Mahenovo divadlo.

Divadelní spolek Ústaf. The best of Voiceband. Městské divadlo Brno.

8. 6. 2013, v rámci festivalu Divadelní svět.