Když je ticho zlé a suché, je potřeba do něj říznout. Písně z nového CD, které včera vyšlo do světa z Divadla Husa na provázku, by mohly být dobrým nožem, jak se k tomu album svým titulem hlásí. Není to ale spotřební kuchyňská kudla, kterou necháte válet v myčce mezi hrnky od snídaně, spíš pěkný zavírací nůž do kapsy saka či do kabelky.

Dvaadvacet písní vznikalo během posledních pěti let, většinu napsal Zdeněk Král, některé Martin Flašar. Oba autoři se svým přístupem poněkud liší – první je víc písničkový, druhý uvažuje o něco komplikovaněji. Řekl bych, že zatímco Zdeněk Král z písňového tvaru vychází a je pro něj jednoznačným základem, Martin Flašar jej spíš intelektuálsky zahrnuje do svého kompozičního plánu jako jednu z možností. Oba postoje se ale doplňují, není to konflikt dvou nesmiřitelných světů. Spojnicí jsou aranžmá – klavír Zdeňka Krále s Indigo Quartetem vytvářejí charakteristický zvuk s lehkým využitím disonancí a polyfonie – a především zpěv Andrey Buršové, která si také vybírá zhudebňované texty. Těm je společná hravost, za níž je ale především důraz na víceznačnost vyjádření než na vtipkování. Mezi jejich autory jsou Jan Skácel, Ernst Jandl, Jacques Prévert, Vladimír Morávek, Jiří Jelínek, Štěpán Rusín, některé si Andrea Buršová napsala sama.

V centru pozornosti stojí pochopitelně její zpěv a vůbec projev. Andrea Buršová si z herectví bere to nejdůležitější – je jí dobře rozumět, umí pracovat s významem textů, který je pro ni zřejmě základní hodnotou, na jevišti působí přirozeně, s afekty zachází citlivě a s mírou. Zároveň se ale vyhýbá nešvaru povídavého hereckého zpívání – pěkně a jistě intonuje, zachází s hlasem jako s pěveckým materiálem. Je to materiál lehce a dráždivě “nemocný”, což ale není na závadu, kmotrou tomuto typu hlasů je u nás Marta Kubišová (i když hlas Buršové není zdaleka tak objemný a je i méně charakteristický). Projev Andrey Buršové vůbec vychází z české populární hudby 60. let, respektive z toho nejlepšího, co v ní bylo.

Kvalitu písní, které obsahuje Nůž na ticho, neváhám srovnat s Jiřím Bulisem. Příznivci tohoto typu inteligentního písničkářství budou také zřejmě hlavními adresáty sdělení, která jim Andrea Buršová, Zdeněk Král a Indigo Quartet posílají. Otázkou spíš je, jakými distribučními kanály se k nim dostane a doufám, že tuto stránku věci produkce ani interpreti nepodcení.

Andrea Buršová, Zdeněk Král a Indigo Quartet: Nůž na ticho (křest CD). 2. 12. 2012, Divadlo Husa na provázku, Brno.