Dekadentní Brahms, povznášející Schönberg

12. 10. 2010, 12.02 | Boris Klepal

Arditti Quartet je těleso, které si dobylo vynikající renomé svými interpretacemi hudby 20. století, nebo lépe řečeno hudby současné. Bylo proto velmi zvláštní, že do svého programu zařadili (posíleni ještě o violu a violoncello) Brahmsův Smyčcový sextet č. 1 B dur. A já si taky dovolím začít reflexi jejich koncertu netradičně odprostřed.

Brahmsův sextet nedopadl nejlépe a přestože jej Arditti Quartet uchopil konzistentně, myslím si, že klíč k interpretaci nebyl dobrý. Příliš akademicky upjatý a hyperkorektní přístup romantické partituře se zřetelnými prvky lidových melodií neprospěl. Na druhé straně působila Brahmsova hudba vyloženě odpočinkovým dojmem po úvodním Rihmově Grave, které mělo – myslím to pozitivně – naprosto zdrcující účinek. Skladba věnovaná památce violisty Alban Berg Quartetu byla těžká jak pro posluchače, tak pro hudebníky, rozhodně se nejednalo o nějaký lehký kousek na rozehrání a dokřoupání bonbónů. Já jsem z ní pociťoval téměř hypnotický účinek a do Brahmse jsem se potom nemohl dostat ani pocitově, myslím, že zaznít neměl. Excelentní bylo podání proslulého Schönbergova sextetu Zjasněná noc, který zazněl v druhé půli koncertu. Zvuk tělesa zmohutněl až budil dojem komorního orchestru, souhra byla perfektní. Opravdu zjasněná atmosféra závěru navíc nebyla znásilněna žádným sebeukájecím přídavkem – vynikající!

Arditti Quartet, Isabel Charisius – viola, Valentin Erben – violoncello, Wolfgang Rihm: Grave (in memoriam Thomas Kakuska), Johannes Brahms: Smyčcový sextet č. 1 B dur, Arnold Schönberg: Zjasněná noc. 6. října 2010, Besední dům, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim 2010 – de_kadence.

Zanechte komentář