Daruj nám mír a koncertní sál

2. 5. 2011, 6.36 | Boris Klepal

Pražská komorní filharmonie, dobří sólisté i sbor, vrcholné Beethovenovo dílo a nic z toho. Závěrečný koncert letošního Velikonočního festivalu duchovní hudby opět zničila akustika Petrova.

Lutz Köhler, Lukáš Vasilek, Jiří Sulženko, Dana Burešová, Jana Sýkorová, Jaroslav Březina, PKF, Petrov, foto Boris Klepal

Z ojedinělých komornějších míst lze usuzovat, že úroveň účinkujících byla velmi dobrá (opominu-li předchozí zkušenosti). Byly to ale jen krátké okamžiky, které se občas vynořily z proudu husté akustické mlhy, který se valil od oltáře. Nejlépe z tohoto hlediska dopadl závěr Preludia se sólovými houslemi a navazující Benedictus (kromě závěrečného Hosana). Také sólové pasáže zněly v tišších místech přijatelně, zejména v závěrečné části Agnus Dei.

Dirigent Lutz Köhler volil pomalá tempa, důraz kladl na skutečně slavnostní ráz díla. Bohužel si ale nevšímal dispozic místa (podobně jako při zahajovacím koncertu Petr Vronský), takže i komorní orchestr zněl zcela nečitelně. Po většinu času byl zvuk naprosto nesrozumitelný a místy téměř nebylo poznat, jestli někdo zpívá, nebo ne. Z nádherných fug byla rozeznatelná ještě tak hlava tématu při nástupu druhého hlasu, potom se všechno slilo do zmatené zvukové koule. Oproti předchozímu koncertu se zkrátka nic nezměnilo.

Vyvstává tu samozřejmě otázka, kde by se podobné události měly konat, když Brno stále nemá vyhovující koncertní sál. Pokud někdo opravdu pokládá za nutné umisťovat největší koncerty festivalu do absolutně nevyhovujícího prostředí, mohl by aspoň ušetřit na předních orchestrech a sólistech. V akustice Petrově se veškerá kvalita spolehlivě ztratí.

PKF, kalendář, 1. května 2011, nalezené koncerty – prázdný seznam, screenshot

Pražská komorní filharmonie přikládala koncertu nesmírnou důležitost

Daruj nám mír. Ludwig van Beethoven: Missa solemnis. Hudební nastudování – Lutz Köhler, Dana Burešová – soprán, Jana Sýkorová – mezzosoprán, Jaroslav Březina – tenor, Jiří Sulženko – baryton, Pražská komorní filharmonie, Pražský filharmonický sbor, sbormistr Lukáš Vasilek. 1. 5. 2011, katedrála sv. Petra a Pavla, Brno. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Komentáře k článku „Daruj nám mír a koncertní sál“

  1. Jan Špaček napsal:

    No pravda pravda, já tam nakonec ze stejného důvodu vůbec nešel. Pořád si to ale kladu jako otázku: kam by duchovní hudba měla správně patřit? Viděno dobovýma očima, byl spirituální aspekt provedení díla přinejmenším srovnatelný s uměleckým, který je jediný a dominantní až dnes. Třebas sama Missa solemnis prý byla po petrohradské premiéře podruhé uvedena v Brně u sv. Jakuba. Autor sice přítomen nebyl, ale je zajímavé zauvažovat, zda by byl spokojen (kravál, velký prostor), nebo by byl spřípal zuby (akustická koule).

    Vlastně tu jde o víru v duchovní povahu struktury, v tomto případě kontrapunktu. Ještě na počátku 19. století byl dozajista silný typ víry, kdy Boha velebí již sama existence komplikovaného kontrapunktického přediva, přestože posluchačům uniká. Dokonalost vícehlasu pak lidé zkoumali doma u partitur a klavíráků, a to v masovém měřítku. Pokud nám vůbec nějaká víra zbyla, je prohnaná přes filtr kritického myšlení, a tak bychom třebas tibetským modlitebním mlýnkům (které se modlí místo lidí, taková rozjímací obdoba automatické pračky) zřejmě nebyli autenticky schopni přijít na chuť (jen jako kuriozitě).

    Do jaké míry bylo ve své době zvykem stavět na odiv jemné předivo kontrapunktu? Nevím.

  2. Jan Špaček napsal:

    Ale zpátky na zem: V Brně jsou principielně na výběr gotické chrámy s obrovskou hlavní lodí, akusticky koncipované pro gregoriánský chorál a raný vícehlas, a chrámy barokní, kam se klasicistní hudba hodí lépe – např. sv. Tomáš, sv. Michal (dominikáni) nebo Nanebevzetí BMV (jezuité). Tam by to dost možná Beethovenovi slušelo lépe. A taky máme Augustina na Kraví hoře, tam by to asi znělo nejlíp. I když kapacita asi nevyhovuje.

    Ideálním řešením by samozřejmě byl nový koncertní sál, ale ten jednak nebude a druhak to nebude sakrální prostor, což pro mnohé lidi znamená mnoho. Po jižní Moravě se tu a tam staví nové kapličky, nebylo by od věci zauvažovat i o nějakém novém velkém moderním chrámu, architektonicky cenném a akusticky pořešeném lépe než kachličkami (Žabovřesky), kam by se v případě konání koncertu vešlo alespoń 500-600 lidí. Na Lesné se cosi staví, ale asi to bude malé.

    • Vladimír Malý napsal:

      Vaše glosa je půvabná v tom, že právě sv. Tomáš i sv. Michal jsou chrámy, kde má svůj domov gregoriánský chorál.

      Na stavbu čehokoliv velkého nevýdělečného nejsou v Brně momentálně peníze (veřejné ani soukromé), včetně Lesné, i když vůle je hodně. Žabovřesky – to byl zázrak, který se pokaždé neopakuje.

Zanechte komentář