Poslední koncert festivalu Concentus Moraviae už jsem poslouchal značně prázdninově. Omluvou mi budiž, že program tak byl do značné míry i poskládán – inteligentně sestavené a velmi dobře zahrané pasticcio umožňovalo zaujaté soustředění i uvolněné vnímání bez hlubokomyslného šťourání v detailech.

Dramaturgie si všímala hudebních souvislostí, střídání afektů a nálad, nevyhýbala se ani jisté melancholii a zklidněným pasážím, nesnažila se být jen prvoplánově zábavná. Nijak se přitom ale nezatěžovala střídáním světské a duchovní hudby či vhodností duchovních skladeb do katolického kostela či k aktuálnímu liturgickému období. Vůbec nic proti tomu nemám a uvádím to vlastně jen proto, abych objasnil důvod, proč jsem mluvil o pasticciu. Collegium Marianum předvedlo výkon vyrovnaný v sólových a komorních pasážích i v tutti. Simona Houda-Šaturová zpívala uvolněně a jaksi zvesela, nemohl jsem se zbavit dojmu, že jí hybnější pasáže a koloratury sedí líp než pomalejší čísla à la aria di portamento. Ne snad že by měla nějaký technický problém, spíš to vnímám jako otázku jejího naturelu nebo snad momentální nálady – možná také mojí.

Úvodní Concerto grosso G dur G. F. Händela přešlo z úvodního staccatového larga do hybného Allegra, soubor hrál pěkně rytmicky a přitom s měkkým zvukem. Pokud jsem zaslechl několik drobných nejistot v dlouhých držených tónech hoboje v Adagiu, v první árii Gloria in excelsis Deo zmizely a hoboj si se Simonou Šaturovou rovnocenně povídal. Následovala zklidněná pasáž zahájená árií Quia respexit z Bachova Magnificat, po níž přišla komorní instrumentální perla – tříhlasý ricercar z Hudební obětiny s doprovodem křehkého kontinua tvořeného varhanním pozitivem a violoncellem. V závěrečném čísle meditativní části, árii Schaffe können byl zpěv podpořen dvojhlasem fléten.

Další Gloria, tentokrát Antonia Vivaldiho, nás vrátilo zpět k veselejší náladě, ocenil jsem krásně synchronizovaný trylek pěvkyně a obligátní flétny. Úvod následujícího Concerta C dur pro dvě flétny ozdobilo pěkné hutné tutti, s nímž kontrastovala střední část, kdy flétny doprovázelo jen continuo. Došlo tu k jakémusi zprůzračnění zvuku, ale ne k akustickému propadu, nevznikla žádná nepříjemná díra. Árie Süsser Trost začala krásným crescendem Simony Šaturové z pianissima na hranici slyšitelnosti, pěvkyně se vyřádila v brilantních koloraturách ve střední části. Svítivé housle a vůbec radostná nálada prosvětlily závěrečnou Oh, had I Jubal’s Lyre. Její nálada přešla i do přídavku Rejoice z oratoria Mesiáš.

Concentus Moraviae 2012 skončil, příští ročník sestavuje Václav Lux, což vzbuzuje naději, že by to mohl být ročník stejně vydařený jako ten letošní.

Tak ohňostroje prý byly dva, ten úvodní mě minul. I tak to ale umění nad podívanou pořád ještě vyhrává na celé čáře.

Collegium Marianum & Simona Houda–Šaturová (soprán), koncert k výročí 800 let vzniku města Ivančice. Georg Friedrich Händel: Concerto grosso G dur, op. 3 č. 3, Gloria in excelsis Deo, část 1 z kantáty Gloria HWV 245, Johann Sebastian Bach: Quia respexit z Magnificat BWV 243, Ricercar à 3 z Hudební obětiny BWV 1079, Johann Sebastian Bach: Schaffe können sicher weiden, árie (část č. 9) z  kantáty Was mir behagt, ist nur die muntre Jagd! BWV 208, Antonio Vivaldi: Gloria z Laudate Pueri G dur RV 601, Concerto C dur pro dvě flétny RV 533, Johann Sebastian Bach: Süsser Trost, mein Jesus kömmt, árie č. 1 ze stejnojmenné kantáty BWV 151 (součást Vánočního oratoria), Georg Friedrich Händel: Oh, had I Jubal’s Lyre z oratoria Joshua HWV 64. 30. 6. 2012, Ivančice, kostel Nanebevzetí Panny Marie. V rámci festivalu Concentus Moraviae.