Uměleckým Brnem minulý týden proběhly dva skandály. Tím prvním je Manuál úspěšného diváka, který vytvořilo ND Brno, a vzbudil rozporuplné reakce i vlnu posměchu na Facebooku. Druhý skandál způsobil hasič, který si během pátečního koncertu Filharmonie Brno vyřizoval telefon tak hlasitě, že ho bylo slyšet po celém sále.

Manuál úspěšného diváka je publikace, která sledem krátkých rad provází zájemce o divadelní představení celým procesem – od rozhodnutí jít do divadla přes koupi lístku a potlesk až k cestě domů. Myšlenka dobrá, provedení bohužel tragické. U člověka, který do divadla chodí, vzbuzují pochopitelný smích doporučení typu „tleskejte až spadne opona, nebo počkejte až začnou tleskat ostatní“. Z brožury totiž není poznat, ke komu triviální rady míří, odkaz na ni je bez komentáře umístěný na titulní stránce webu ND Brno. Tedy na místě, kam člověk, kterého divadlo zatím nezajímá, stejně nepřijde. Další věc je, že zůstává opravdu jen u pouhého návodu, který čtenáře nepoutá do žádného vztahu, nezjednodušuje mu žádnou akci ani komunikaci. Když někoho vyzýváte, aby si koupil na internetu lístek nebo sledoval vaše stránky, tak se aspoň postarejte, vy oslové, aby na ně byl v elektronické publikaci aktivní odkaz. Místo toho se raději použije pohodlný publikační systém, který to neumožňuje – kdo by se s tím páral. Ryby se ale chytají tam, kde berou, ne tam, kde se nám dobře sedí.

• Manuál si můžete prohlédnout online (ale bude se i tisknout)

Ta brožura vlastně nemá tak hrozný obsah, nebýt faktických chyb a opomenutí. Celkově je na ní ale vidět, že je nedomyšlená a nedopracovaná. Je to dílo lidí, kteří sepsali nějaký text, ale už se vůbec nezabývali tím, jak ho dostat k cílové skupině. Tu tvoří patrně ti, kdo v divadle ještě nikdy nebyli nebo jen kdysi dávno se školou. Z vlastní zkušenosti vím, že takových jsou spousty a mnozí z nich opravdu netuší, kde se kupují lístky, kdy mají tleskat a co si vůbec s celým tím tyjátrem počít. Návštěva divadla je pro ně spojená především s nutností vzít si na sebe oblek, což jim připomíná krematorium, takže raději nejdou nikam. Jak se ale právě tito lidé dostanou k Manuálu úspěšného diváka, to vědí asi jen reklamní bohové v ND Brno. Zatím se manuál šíří hlavně skrze nelichotivý článek na idnes.cz a spontánní sdílení doprovázené jízlivými komentáři.

V rozhovoru s autorkou článku jsem se Manuálu zastal víc, než to z vybraných citací vypadá, ale brzy mě to začalo mrzet. Janáčkova opera totiž na svůj Facebook pověsila reakci, kterou zde cituji celou, barva textu je převata z „vtipné grafiky“ jednobarevného manuálu:

Zaznamenali jste také různé reakce na brožuru s názvem Manuál úspěšného diváka?

Přečtete si komentář pana Ladislava Špačka, odborníka v oboru komunikace a etikety.

„Narazil jsem na článek o Vaši brožuře o chování v divadle a musím Vás pochválit a zvolat „konečně!“. Je to skvělý počin a nenechte se odradit hloupými referáty jakýchsi novinářů nebo přispěvatelů Mladé fronty. Snažím se léta kultivovat českou společnost a jsem rád, že v tom nejsem sám. Komu jinému by mělo více záležet na tom, jak se diváci v divadle chovají, než Vám. Noviny jen hodí jedovatou slinu, ale nehnou prstem, aby neutěšenému stavu v oblékání a chování diváků pomohly. Ten, kdo kritizuje úroveň a zpracování Vaší brožury, by měl napsat lepší, pak bych bral jeho slova vážně.“ A dodává: „Je to skvělá snaha konečně něco udělat, text i grafika jsou vtipné, s lehkou nadsázkou, ale i s poučením.“

K tomu podotýkám, že brožura se zdaleka netýká jen chování v divadle, spíš vůbec. Jejím hlavním cílem je především přitáhnout nové publikum (což je v pořádku) a přitom mu připomenout, co se v divadle hodí a co ne. Nemalá část krátkého Špačkova textu se naváží do hlouposti novinářů i přispěvatelů Mladé fronty (sic!), jedovatosti médií a obsahuje i nejstarší argumentační faul: nejdřív napište lepší brožuru a potom kritizujte. Kultivátor české společnosti nám tu zkrátka vzkazuje: komu se to nelíbí, je hňup. Ladislav Špaček se tak dopouští neomaleností a podlostí, které má v oblibě například Miloš Zeman – ten je aspoň neschovává za vybroušené společenské manýry. To píšu proto, aby bylo jasné, na jaké komunikační úrovni se tu pohybujeme. Že si ten pitomoučký text dá Janáčkova opera na svůj oficiální profil svědčí o tom, že v PR oddělení ND Brno sedí někdo, kdo tam nemá co dělat. Proč? Protože nerozumí své práci a dělá ji špatně.

Hasiči pro Filharmonii Brno

Hlasitý telefonát dohlížejícího hasiče narušil v pátek v Janáčkově divadle provedení Koncertu pro trubku a orchestr Fazila Saye. Sólista Gábor Boldoczki se nenechal vyvést z míry, dirigent Aleksandar Marković se mezi jednotlivými větami pokoušel situaci řešit. Totéž činila i ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová. Rušitele se najít nepovedlo, takže po přestávce vyšla na pódium a omluvila se publiku. Upřímně jsem se pobavil představou, že by se Marie Kučerová zachovala podobně jako neznámý PR guru z ND Brno a řekla obecenstvu následující: „Zaznamenali jste určitě také různé reakce na hlasitý hovor během koncertu. Snažím se už přes rok kultivovat život Filharmonie Brno, ale média mi v tom nijak nepomáhají. Práce hasičů je velmi namáhavá a já si jí upřímně vážím. Kdo ji chce kritizovat, měl by nejdříve sám něco uhasit, pak bych brala jeho slova vážně.” Naštěstí se zachovala normálně – v takových případech je totiž možné buď všechno hrdinně přiznat, nebo držet klapačku.

Kdyby Janáčkova opera udělala v případě Manuálu aspoň to druhé, bylo by nám všem lehčeji. Že by se někdo veřejně omluvil za nevychovaný personál divadla, to jsem naopak nezaznamenal. V obou případech je zarážející totální nekompetentnost přímých aktérů. Člověk postupuje v kariéře tak dlouho, až se dostane na místo, které není schopen zastávat. Tuto ironickou poučku profesora Parkinsona asi každý z nás slyšel. V ND Brno se tak někdo probojoval až k vytváření vztahů s veřejností, no dobrá. Zdá se ale, že ve druhém případě jsme se dostali na absolutní dno. Hasič má v divadle většinou na práci jen jedinou věc: být zticha. Náš páteční hrdina už nesvedl ani takovou pitomost. Připomněl jenom, že jeden dobytek dokáže udělat mezinárodní ostudu celému městu – Gábor Boldoczki je světový interpret a možná to bude dávat k lepšímu po celém světě ještě hezky dlouho.

Přimět lidi k tomu, aby dělali svou práci, je někdy neskutečný proces. Dohodne se její obsah, odměna a… a nic. Všechno je buď špatně nebo aspoň pozdě, lidé hledají motivace v luftu, místo aby se do věci pustili a pořádně ji udělali. A potom ještě svoje mizerné výsledky hájí se zarputilostí uraženého děcka. Co takovým otravům dát, aby aspoň nebránili v práci druhým? Nevím, mě už napadají jenom kopačky.

Faktické chyby v Manuálu úspěšného diváka

• Když jedete do Janáčkova divadla tramvají, nevystupujete na Moravském náměstí, ale na zastávce, která se nečekaně jmenuje Janáčkovo divadlo.
• Prosíme vás o včasné příchody, nikdo nemá rád rušiče, píše se v Manuálu. Oproti tomu v programu z poslední operní premiéry čtu Po začátku představení není dovolen vstup do hlediště.
• Chybí upozornění, že je nutné vypnout před představením telefon a všechna zařízení se zvukovou signalizací. Přitom se jedná o jeden z nejčastějších nešvarů.

Moje faktické chyby

Lavíruji v textu mezi pojmy PR oddělení, reklamní oddělení apod. Pod brožurou není nikdo podepsaný, takže ji pokládám za kolektivní dílo a předpokládám, že ho lidé těchto profesí zaměstnaní v ND Brno iniciovali a vytvořili.