Freskový sál zámku v Miloticích patří k mým nejoblíbenějším festivalovým místům, podíl na tom má jak jeho atmosféra, tak akustika. Concentus Moraviae zde pokračoval vystoupením souboru Crescendo a vesměs oduševnělou interpretací díla Georga Philippa Telemanna.

Freskový sál má komorní rozměry a vysoký strop, zvuk se v něm pěkně nese a soubor zněl hezky kompaktně. Zvolená hudba se vůbec do prostředí zámku hodila po všech stránkách: historicky i svými “domácími” rozměry. Jednalo se většinou o triové sonáty a malé kantáty určené pro domácí bohoslužby, tedy žádná mesiášská oratoria. Pokud by někdo chtěl být hnidopich, mohl by namítnout něco o evangelíkovi Telemannovi v katolickém prostředí, ale to už by se mi snad zdálo příliš.

Na úvod – opravdu spíše jako předehra – zazněla anonymní Sonata in D pro barokní klarinet a basso continuo. Na první poslech jistě zaujmul břeskný zvuk barokního klarinetu, který na dnešní podobu nástroje nijak neupomíná. Romantičtí autoři často přisuzovali zvuku klarinetu ženský charakter, což by je v případě barokního předchůdce sotva napadlo. Jeho zvuk je užší, s výrazným podílem vysokých alikvotních tónů a místy evokuje až trubku. Basso continuo v úvodní sonátě i po zbytek koncertu obstarával varhanní positiv – Jan Katzchke vytvářel harmonicko-rytmický doprovod spolehlivě a nápaditě zároveň.

Následující árie Alter Adam, du musst sterben zahájila telemannovský program a také soubor už se sešel celý. Jeho vedoucí Christian Leitherer vyměnil klarinet za jemněji znějící barokní nástroj chalumeau – nutno říci, že oba nástroje ovládal stejně virtuózně. Do popředí se dostal spíš zvuk zobcové flétny Eszter Stöhr, soubor instrumentálně doplnila ještě Barbara Leitherer, která střídala diskantovou a basovou violu da gamba. Soubor se ze začátku trošku akusticky hledal, sál naplněný publikem je vždy jiný než prázdný při akustické zkoušce, vše se ale brzy srovnalo. Mezzosporanistka Christina Metz byla intonačně i rytmicky jistá, prováděla dobře koloratury, poněkud jí ale chyběla kantiléna a legato. Výborná byla v recitativech.

Celý program vlastně tvořily tři dvojice sonáta-kantáta. V Triové sonátě c moll měl hlavní slovo diskantový chalumeau, který neztrácel lyrický charakter ani v rychlých pasážích, což by se dalo říci vlastně o celém souboru. Jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že často laděné gamby se trošku rozjíždějí i během hraní. V kantátě Es ist um aller Menschen Leben sehr elend basový chalumeau podpořil spíš basso continuo, se zpěvem rovnocenně komunikovala zobcová flétna.

V Triové sonátě a moll jsem ocenil především dvě poslední části: nádherné lyrické Adagio a brilantní dialog flétny a gamby v závěrečném Allegru. V kantátě Der himmlischen Geister unzählbare Menge se krásně spojil břeskný tón barokního klarinetu se štíhlým zvukem violy da gamba, ve druhé árii se ozvalo konečně trochu více kantilény, kterou jsem u Christiny Metz dosud postrádal.

Podobně jako v Bystřici nad Pernštejnem i zde došlo během koncertu k menším poučným proslovům ze strany vedoucího souboru Christiana Leitherera. Jeho angličtinu zabíhající do němčiny postřehl jeden z aktivnějších posluchačů a spontánně se ujal tlumočení. Nepřekládané výklady, které zřejmě pořadatele i obecenstvo poněkud zaskočily, se tak změnily v tvůrce jednoty mezi účinkujícími a publikem, které se cítilo více “zapojené do hry”.

Závěrečná árie sice vyzývala marnivé duše, aby odešly, ale publiku se z ráje nijak nechtělo, takže koncert završily dva přídavky. V prvním se Crescendo jednoduše a logicky vrátilo k Telemannovým kantátám, ve druhém zcela nepochopitelně (a navíc dost špatně) zahrálo Moonlight Serenade Glenna Millera. Byla to jediná skvrna na duchovním, nebo alespoň oduševnělém večeru, proto se omezím na konstatování, že publikum zřetelně zjihlo, zatímco já naopak.

„Trojice a trio”. Crescendo (Christian Leitherer – historické klarinety, umělecký vedoucí, Christina Metz – zpěv, Eszter Stöhr – zobcové flétny, Barbara Leitherer – violy da gamba, Jan Katzchke – varhanní positiv. Anonym: Sonáta v D, Georg Philipp Telemann: árie „Alter Adam, du musst sterben“, triová sonáta c moll, kantáta „Es ist um aller Menschen Leben sehr elend“, triová sonáta a moll, kantáta „Der himmlischen Geister unzählbare Menge“. 4. 6. 2012, Kyjov, Milotice – zámek, Freskový sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.