Brány Jeruzaléma. Hudební vize nebeského města

17. 5. 2016, 9.32 | Boris Klepal

Orchestr Berg, Brány Jeruzaléma, foto Karel Šuter

Orchestr Berg, Brány Jeruzaléma, foto Karel Šuter

Orchestr Berg věnoval pondělní koncert svého cyklu Space 2016 české premiéře oratoria Brány Jeruzaléma. Jeho autorem je současný litevský skladatel Bronius Kutavičius.

Bronius Kutavičius patří k předním skladatelům pocházejícím z Pobaltí, konkrétně z Litvy. V září mu bude 84 let, je tedy o pět let starší než Philip Glass. S Glassem ho nespojuje pouze příslušnost ke generaci, ale také minimalismus. Kutavičius jde ale ve své tvorbě odlišnou cestou a vychází z jiných pramenů než z těch amerických.

Jeho minimalistické uvažování vychází z tradičního litevského stylu sutartiné. Písně ve stylu sutartiné jsou značně odlišné od toho, co si jako lidovou píseň představí středoevropan. Nejsou pro ně typické klenuté melodické oblouky, jsou vícehlasé a vedení melodií připomíná spíš chorál. Výraz sutartiné znamená „být ve shodě“ a v tomto případě označuje vedení dvou až tří hlasů v paralelních liniích, které se vzájemně imitují podobně jako u kánonu.

Mezi jednotlivými hlasy jsou disonantní sekundové intervaly. Tvrdošíjné opakování skromné melodické formule v kombinaci s disonancemi vícehlasu vytváří zvláštní napětí a má charakter zaříkávání. Kutavičius se od této dávné litevské tradice odpíchl k vlastní podobě minimal music, která vytváří evropský protipól k jejímu typickému pojetí, jak je známé od amerických skladatelů.

orchestr-berg-brany-jeruzalema-karlin-2016-05-003-karel-suter

Peter Vrábel, Brány Jeruzaléma, foto Karel Šuter

Kutavičius se ve své tvorbě neobrací jen ke starému folkloru, ale často se ohlíží do minulosti. Brány Jeruzaléma vycházejí z biblického zdroje a odvolávají se na vizi Nebeského Jeruzaléma ze Zjevení svatého Jana. Jedná se o mystické město sestupující z nebe a určené pro všechny, kdo budou spaseni. Tuto vizi reflektuje křesťanské umění od vrcholných děl starých mistrů až po gospel Twelve Gates to the City, u nás známý v nesmyslném překladu jako Město s pěti věžemi.

Město je podle Janova popisu postavené ze zlata a drahokamů, má půdorys čtverce a vedou do něj z každé strany tři brány. Kutavičiusovo oratorium z něj odvozuje svou symetrickou formu – má čtyři věty po třech částech. Postupují ve stejném pořadí, v jakém o nich mluví Jan: východ, sever, jih a západ, takže výsledná dráha tvoří jakousi runu. Cyklus vznikal v letech 1991–95. Spadá tedy do období po pádu sovětského bloku, kdy se otevřely hranice a tím se uvolnila cesta k novým hudebním inspiracím i publiku. Do Kutavičiusovy tvorby pronikly vlivy japonské hudby charakteristické pro Východní bránu nebo africké ohlasy v Jižní bráně.

Orchestr Berg, Kühnův smíšený sbor, Brány Jeruzaléma, foto Karel Šuter

Orchestr Berg, Kühnův smíšený sbor, Brány Jeruzaléma, foto Karel Šuter

K provedení vokálních částí si Orchestr Berg přizval Kühnův smíšený sbor pod vedením sbormistryně Lenky Navrátilové. Orchestr Berg ale ke svým koncertům hledá i charakteristická místa. Tentokrát padla volba na kostel Svatých Cyrila a Metoděje v Karlíně. Ten se dá označit za dalšího účinkujícího pondělního koncertu.

Kostel Svatých Cyrila a Metoděje je historizující stavba z 19. století s bohatě zdobeným interiérem. Během koncertu ale kostel zůstal takřka úplně ve tmě, takže všechny ty sochy, vitráže a malby spíš prosvítaly a byly víc tušit než vidět. Nasvícení zdůrazňovalo sloupy po boku oltáře a místy ozářilo obraz Krista nad ním. Ke každé hudební části se navíc zapálila jedna svíce. Práce s prostorem i světlem byla uměřená a přiléhavá k hudbě. Dlouhý kostelní dozvuk pomohl mnoha táhlým souzvukům a roznesl je po celém rozlehlém kostele. Zušlechtil také projev sboru – chrámová akustika lidskému hlasu svědčí. Všechny čtyři věty Bran Jeruzaléma mají různé obsazení, které postupně narůstá. Ve třetí a čtvrté větě už začal dozvuk i trochu zlobit a zvuk se místy sléval.

Orchestr Berg, Brány Jeruzaléma, foto Karel Šuter

Orchestr Berg, Brány Jeruzaléma, foto Karel Šuter

Východní brána inspirovaná japonskou hudbou je velmi tichá, vynořila se nenápadně z nicoty a nutila posluchače k intenzivnímu soustředění. Kompaktní zvuk první části stál na elektrické kytaře rozeznívané paličkou na velký buben. Druhé dvě části Východní brány zněly průsvitně a křehce. Severní bránu inspirovali jakutští šamani, dominoval velký buben a rytmická recitace orchestrálních hráčů. V Jižní bráně se přidaly dřevěné dechové nástroje, zvuk orchestru zbarevněl a zhoustl. Tady už se občas ukázaly i nevýhody dlouhých dozvuků, které jinak udělají ušlechtilý zvuk téměř ze všeho. Západní brány zhudebňují latinskou sekvenci Stabat Mater. Po prolnutí chorálů kantora a sboru přišel ohlas litevských sutartinés. Tady měl sbor slyšitelné potíže způsobené snad nezvyklostí takového repertoáru. Všechno se zklidnilo až ve dvou závěrečných akordech – skladba ústí do jasného durového konce.

Bronius Kutavičius (1932): Brány Jeruzaléma (česká premiéra). Kühnův smíšený sbor, Lenka Navrátilová – sbormistr, Orchestr Berg, hudební nastudování Peter Vrábel. 16. 5. 2016, kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně, Praha.

Příspěvek pro ČRo 3 Vltava, 17. 5. 2016, ranní Mozaika

Zanechte komentář