Ensemble Konvergence působí na naší hudební scéně od roku 2002 a za tu dobu se tento soubor etabloval jako neopominutelná součást českého hudebního života. Představuje se na svých pravidelných koncertechjiž čtrnáct let – po této stránce patří mezi nejvytrvalejší a nejsoustavněji pracující ansámbly soudobé hudby u nás.
Samotný název souboru, ať už byl na začátku míněn jakkoliv, se v průběhu let stává stále více emblematickým: od svého založení totiž soubor prochází skutečným procesem konvergence, neboli sbíhání. Zpočátku rozmanitý repertoár z domácí dílny původního skladatelského sdružení Konvergence➚ se sice rozšířil na řadu dalších skladatelů včetně zahraničních, ale vykrystalizoval do skladeb inklinujících k poetickým a meditačním polohám se zdůrazněním zvukové barevnosti.
Za výsledky stojí osobnost uměleckého vedoucího, skladatele a violisty Ondřeje Štochla, jeho hráčská zkušenost a vášnivé zaujetí pro vypracovávání detailu, záliba v křehké zvukovosti a filosofické závažnosti.
Štochlovi se zdá být myšlenkově nejbližší hudba německého kulturního okruhu, která během let začala v repertoáru souboru převažovat. Toto postupné zaměřování a opakovaná práce s německými autory však umožňuje hráčům více proniknout do jejich estetiky a způsobu hudebního myšlení. A díky tomu pak také zdůraznit i osobní rozdíly.
Obětavost hráčů Konvergence je příkladná a těžko bude hledat v domácím prostředí konkurenci. Jejich červnový koncert přesvědčil, že si tato snaha zaslouží větší pozornost a ocenění než jen potlesk přítomného (početného a opravdu nadšeného) publika. Byl mimořádně vydařený, jak interpretačně, tak dramaturgicky, a byl výsledkem dlouhodobé systematické práce, která přináší prokazatelné kvalitní plody. Zůstal z něj pocit osvěžení a porozumění skladbám v mnohém rozdílných, ale zároveň tvořících vyšší a soudržný celek. A to není věc úplně běžná!
Koncert 21. 6. v pražském kostele sv. Vavřince byl věnovaný skladatelům, jejichž společným působištěm je Berlín. Že není Němec jako Němec zdůrazňoval už Mistr Jan Hus („…lepší Němec dobrý, nežli bratr zlý…“) a Německo samo – se svým množstvím kulturních center – je příkladem této diversity.
Pět autorů zastupujících různé generace, různé přístupy ke kompozici a hlavně velmi rozdílné individuality pak ukázalo mnohotvárnost německé hudby na malém, ale dobře vybraném a poměrně reprezentativním vzorku.
Ondřej Štochl se po léta snaží v rámci programů Ensemble Konvergence vychovávat posluchače. To je úkol, na který už většina organizátorů hudebních produkcí dávno rezignovala jako na něco staromódního a v zásadě neslučitelného s ekonomickým myšlením dneška. Jednotlivé koncerty jsou tematicky zaměřeny a předchází jim i krátký Štochlův výklad, upřesňující a doplňující průvodní slovo v koncertním programu. V dramaturgii tohoto koncertu měl pak mimořádně šťastnou ruku – skladby se podařilo seřadit tak, že vytvořily dojem soudržného celku.
Dvouvěté Klavírní trio Friedricha Goldmanna (1941–2009) z roku 1979 otevřelo večer temperamentními rytmickými vzorci (poněkud upomínající na Africký cyklus Jana Rychlíka), které se v druhé větě posouvají do dramatičtějších poloh. Přestože skladatel pracuje s relativně obecným soudobým výrazivem, skladba je plná překvapení a zvratů, zároveň je v ní cítit solidní tradiční základ – není tedy divu, že jeho hudba si v posledních letech získává stále větší pozornost, oblibu u interpretů i publika. Houslista Matěj Vlk, violoncellista Sebastian Tóth a klavíristka Lucie Tóth se skladby zhostili s přesvědčivostí v razantních i jemných polohách.
Taula pro sólovou violu Waltera Zimmermanna (1949) představila velmi odlišný svět skladatele, který na jedné straně vstřebal estetické náhledy amerických minimalistů, na druhé straně je kombinuje s historickými inspiracemi a prvky lidové hudby svého rodného kraje. Striktní systém neúprosně řazených souzvuků, střídajících přirozené flažolety s umělými, vytvořil zahloubanou, meditativní náladu, podtrženou i tím, že sólista nestál na pódiu, ale za sloupem na boku, skryt pohledu většiny posluchačů, takže hudba působila pouze zvukem. Zde je třeba vyzdvihnout neokázalé, ale opravdu virtuózní provedení – s jemně vypracovanými detaily v různých hlasech, soustředěné a předávající posluchačům i zřetelné členění na větší díly, takže relativně rozměrná skladba uběhla z posluchačského hlediska rychle a zůstala po ní potřeba slyšet ji znovu.
Arne Sanders (1975) reprezentoval nejmladší generaci z daného výběru. Jeho smyčcové trio, nazvané Intrada – terzo spazio z roku 2011 vděčí za svůj vznik pobytu v Benátkách a nese v sobě stopy kolébání gondol, jež se bezděky, avšak působivě, promítlo v jednom místě i do společného pohybu smyčců. Čtyřvětá kompozice je jakousi znějící subtilní poezií, která převedla náladu koncertu do nečekaných poloh – doufejme, že o autorovi ještě uslyšíme. Jeho hudba se vymyká mainstreamu německé festivalové produkce a s Ensemble Konvergence ostatně nespolupracuje poprvé.
Vrcholem večera pak bylo vystoupení Štochlova nového souboru, tria HoStoMor, ve složení Tereza Horáková – housle, Ondřej Štochl – viola a Alena Moravcová – klavír, které předneslo v premiéře Trio Alberta Breiera (1961). Jeho hudba má už v repertoáru Ensemble Konvergence svoje pevné místo. Jednalo se sice o úpravu starší skladby pro dvoje housle a klavír, avšak tato verze byla horkou novinkou.
Nadchla především mladičká houslistka Tereza Horáková, která svých šestnácti(!) letech představuje již muzikálně i názorově vyzrálou osobnost. Splynutí jejích houslí se zvukem Štochlovy violy a jejich vzájemná navázanost v této intimní kompozici byly prostě fascinující. Rovněž klavír Aleny Moravcové vytvořil potřebné propojení s ostatními nástroji. Nové trio je skutečným objevem na domácí scéně a zároveň hozenou rukavicí českým komorním souborům nejen v oblasti soudobé hudby. Připraveností, přesvědčivostí a propojeností energií hráčů překonává český standard a je velkým příslibem do budoucna.
Konvergence: …Berlin… Ensemble Konvergence a HoStoMor, 21. 6. 2016, kostel sv. Vavřince, Praha.
Jaroslav Šťastný aka Peter Graham➚ je skladatel a pedagog, působí na brněnské JAMU. Se sdružením Konvergence spolupracuje, Ensemble Konvergence se podílel i na jeho profilovém albu Wabi➚
Leave a Reply