Balady o životě a smrti

29. 3. 2011, 7.25 | Boris Klepal

Folklor, jazz a klasický balet jsou v zásadě nesmiřitelné světy. Hana Litterová se ale v inscenaci Balady odpoutala od šablon i vyumělkovanosti a vytvořila společně se Zuzanou Lapčíkovou syrově působivé představení z moravského venkova. Ačkoliv nás folklorní hudba zavádí v myšlenkách spíš někam do dávné minulosti, jsem přesvědčený, že se pohybujeme na vesnici současné.

Balady, foto ND Brno

Rodové zatížení, incest, vzpoura proti osudu i nápoje, které neměly být vypity, jsou motivy hodné wagnerovského dramatu. Ale co je nahoře, je i dole, jen venkovské kulisy jsou méně vznešené. Nadlidskou lásku dvojčat z Valkýry nahrazuje znásilnění bratrem na kuchyňském stole a lidoví Tristanové své Isoldy někdy samou láskou umlátí k smrti. Když se matka snaží ušetřit dceru svého osudu tím, že nachystá otrávené víno jejímu manželovi, všechno dopadne jinak – Bůh to proměnil.

Balady, foto ND Brno

Libreto Zuzany Lapčíkové a Hany Litterové vychází z tradic bratří Mrštíků a Gabriely Preissové, na nic si nehraje a nic nepřikrašluje. Přináší samozřejmě příběh výsostně stylizovaný, ale ořezaný až na samotné jádro věci. Výsledný baletní verismus se nesnaží zalíbit nepatřičně navoněnou elegancí, ale obrací se přímo k srdci diváka. Kulisy, kostýmy i rekvizity jsou maximálně realistické, stejně jako jednání postav, centrem veškerého života je kuchyně a stůl, u nějž se jí, na němž se souloží i umírá.

Představení mělo premiéru v roce 2006 a kapela Zuzany Lapčíkové, která v něm účinkuje, předznamenala její současné jazzové kvinteto. Sdružení pro Balady je zvukově uhlazenější, více folklorní a méně jazzové, zcela v duchu inscenace, jíž rovnocenně s tancem slouží. Hudba se netlačí do popředí, ale je všudypřítomná, vytváří jakýsi divadelní vzduch, v němž se všechno odehrává. Hudebníci jsou vynikající, Zuzana Lapčíková zpívala suverénně i přes drobnou indispozici. Ocenit musím výkon zaskakujícího kontrabasisty Tomáše Baroše – kdo neviděl Balady už dřív, sotva si něčeho všiml.

Zuzana Lapčíková a Hana Litterová neoprašují mrtvé příběhy a nekřísí umírající tradice. Lidské myšlení je dlouhé a autorky nás upozorňují, že ve zdánlivě zaniklém světě žijeme tady a teď.

Balady, foto ND Brno

Balady, taneční divadlo na motivy lidových balad s hudbou a zpěvem v podání Zuzany Lapčíkové, libreto: Zuzana Lapčíková, Hana Litterová. Režie a choreografie: Hana Litterová, scéna a kostýmy: Pavel Knolle, světelný design: Arnošt Janěk, hudební spolupráce: Petr Duchalík. Juliána: Eva Šeneklová, Dora, matka Juliány: Renata Poláčková, Ignác, otec Juliány: Ivan Příkaský, Jura, bratr Juliány: Michal Pimek, Kateřina, dcera Juliány: Markéta Habalová, Jan, ženich Kateřiny: Jan Fousek, Marina, Janova milenka: Nelka Lazović, milenci Juliány: Peter Gordík, Adam Sojka, svatebčané, smuteční průvod: Nelka Lazović, Tereza Mrkosová, Michaela Schusterová, Peter Gordík, Luděk Mrkos, Adam Sojka. Zuzana Lapčíková – cimbál, zpěv, Tomáš Baroš (záskok za Josefa Feča) – kontrabas, Kamil Slezák – bicí, Petr Kovařík – saxofon. 28. března 2011, divadlo Reduta, Brno.

Zanechte komentář