Automatické vzpomínky. Dech česneku a nedávné minulosti

„Když míchám majonézu s česnekem a sýrem, musím se vypořádat se vzpomínek vírem,“ veršoval v jednom ze svých pokusů o šanson trampský písničkář Kapitán Kid. Vír vzpomínek ve formě nahodile vybraných fotografií vytvářela i jedna facebooková aplikace, takže se nebudu obtěžovat s vlastním výběrem a jen lehce okomentuji to, co se uspořádalo samo.

Česká silvestrovská pomazánka se v melancholické písni dostala do společnosti mušketýra, grisetky, Café de Paris a jiných „francouzských reálií“. Pokud na mě z úvodního dvouverší něco vane, je to především nesmrtelný antibiotický dech našich jednohubek, které jen někteří odvážlivci dozdobují ořechy, brusinkami a jinými drobnostmi. Najdou se také zvrhlíci, kteří si myslí, že svátky jsou nejvhodnější dobou k držení diet, a cpou do toho místo majonézy jogurt, tvaroh nebo tavený sýr. Až budete za pár dní míchat tři ingredience do ohromující výsledné syntézy, vzpomeňte si, že základ jsou dobré suroviny – špatný základ ničím dost nedozdobíte a dobrý základ zdobení nepotřebuje. A zkuste si třeba také vyvolat z paměti několik obrázků, jak to za mě udělal Facebook. Ty si naopak několika nepřesnými vzpomínkami dozdobit můžete.

Hudební část dnešního matiné, o kterou jde především, tvoří dvě soudobé kompozice související úzce i volněji se zimou, která stále nepřichází. První z nich je La Novella D’Inverno (Zimní pohádka), její autorkou je Marta Ptaszynska, provedení řídí Jerzy Maksymiuk. Následuje White Internment (Bílá internace) – komorní symfonii pro hoboj a orchestr napsala Viktoria Poleva, řídí Petro Tovstucha.

Obálka dopisu od skladatele Ondřeje Štochla➚, bylo v ní několik CD jeho sdružení Konvergence➚. Oslovení potěšilo, pokud bylo míněno ironicky.
Obálka dopisu od skladatele Ondřeje Štochla➚, bylo v ní několik CD jeho sdružení Konvergence➚. Oslovení potěšilo, pokud bylo míněno ironicky.
Nejen lidé, ale i kavárny mívají narozeniny, Spolek letos slavil patnáct let. Je to neuvěřitelné, pamatuji si ho, když byl ještě úplně maličký. Na mé přání dostat ze stylového dortu ouško nebral nikdo zřetel.
Nejen lidé, ale i kavárny mívají narozeniny, Spolek➚ letos slavil patnáct let. Je to neuvěřitelné, pamatuji si ho, když byl ještě úplně maličký. Na mé přání dostat ze stylového dortu ouško nebral nikdo zřetel.
Člověk se projíždí na kole v širším okolí Litomyšle➚ a najednou si vzpomene na Jaroslava Plesla a všechny ty kudrnaté lidi. Komu jinému byste mohli vzkazovat, že jste na tenisu➚?
Člověk se projíždí na kole v širším okolí Litomyšle➚ a najednou si vzpomene na Jaroslava Plesla a všechny ty kudrnaté lidi. Komu jinému byste mohli vzkazovat, že jste na tenisu➚?
Otevření zrekonstruované jízdárny a barokního divadla ve Valticích se neobešlo bez proslovů, koncertů➚ a celebrit pomyslných i skutečných. K těm druhým patřila Soňa Červená.
Otevření zrekonstruované jízdárny a barokního divadla ve Valticích se neobešlo bez proslovů, koncertů➚ a celebrit pomyslných i skutečných. K těm druhým patřila Soňa Červená.
Folkové prázdniny➚ v Náměšti nad Oslavou jsem využil i jinak než hudebně. Zde jsem se například z pozice „nad Oslavou“ přiblížil na břeh Oslavky. Původně jsem si myslel, že jsem u Jihlavky, ale ta je o údolí vedle.
Folkové prázdniny➚ v Náměšti nad Oslavou jsem využil i jinak než hudebně. Zde jsem se například z pozice „nad Oslavou“ přiblížil na břeh Oslavky. Původně jsem si myslel, že jsem u Jihlavky, ale ta je o údolí vedle.
Janu Rejžkovi letos vyšla kniha sebraných hudebních kritik z let 1974–1993➚. Kniha samotná připomněla jeho nejlepší tvůrčí léta, pořad v Knihovně Jiřího Mahena byl více vzpomínkou na ně než jejich pokračováním.
Janu Rejžkovi letos vyšla kniha sebraných hudebních kritik z let 1974–1993➚. Kniha samotná připomněla jeho nejlepší tvůrčí léta, pořad v Knihovně Jiřího Mahena byl více vzpomínkou na ně než jejich pokračováním.
Pokus vejít do budovy polikliniky na Zahradníkově ulici se může proměnit v metaforu labyrintu zmateného světa. Ortopedii jsem ale nakonec našel a po rentgenu se dozvěděl i krutou pravdu. „Máš tam kosť!“ pravil ten dobrý doktor a poslal mě domů.
Pokus vejít do budovy polikliniky na Zahradníkově ulici se může proměnit v metaforu labyrintu zmateného světa. Ortopedii jsem ale nakonec našel a po rentgenu se dozvěděl i krutou pravdu. „Máš tam kosť!“ pravil ten dobrý doktor a poslal mě domů.
Několik minut před premiérou (světovou!) opery Chameleon➚ se nechávám na chodbě Reduty ovlivňovat od jejího autora Miloše Štědroně. Mluvili jsme ale o čemsi úplně jiném, faktické nedostatky v recenzi mi autor objasnil až poté, co byla napsaná.
Několik minut před premiérou (světovou!) opery Chameleon➚ se nechávám na chodbě Reduty ovlivňovat od jejího autora Miloše Štědroně. Mluvili jsme ale o čemsi úplně jiném, faktické nedostatky v recenzi mi autor objasnil až poté, co byla napsaná.
Předvánoční posezení v Lucky Bastard➚ uzavírá sérii fotografií z letošního roku. Zahájení patřilo ochutnávce všech šesti piv, která byla zrovna na čepu. Nakonec jsme zůstali u vlastních výrobků pivovaru LB, já u tmavého piva, Jan Špaček u světlého – rovnováhu završila závěrečná sklenice pepřového ginu.
Předvánoční posezení v Lucky Bastard➚ uzavírá sérii fotografií z letošního roku. Zahájení večera patřilo ochutnávce všech šesti piv, která byla zrovna na čepu, a jejich kritickému zhodnocení. Nakonec jsme zůstali u vlastních výrobků pivovaru LB, Jan Špaček u světlého piva, já u tmavého – rovnováhu završila závěrečná sklenice pepřového ginu.

 

 

 

 

 

 

 

 



Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *